Pro většinu žen je porod něco, co zažijí většinou jednou nebo dvakrát za život. Pro Broňu Hradeckou je to téměř denní chléb. Už 20 let totiž nabízí služby duly a provází ženy těhotenstvím a porodem. Na začátku přitom byla jen touha porozumět svému vlastnímu dítěti.

Od puberty byl závislý na drogách a alkoholu. Několikrát prošel léčebnou, zkoušel různé možnosti. Jednoho dne se totiž z minuty na minutu rozhodl, že takhle nemůže dál žít. Teď už Marek Landa šest let abstinuje a rozhodl se pomoct i těm, kteří se chtějí vydat stejnou cestou.

V Budějcích bychom našli jen málo lidí, kteří by o městě věděli více, než Jan Schinko. Historik, spisovatel a autor oblíbeného seriálu Drbna historička se v Budějcích narodil a žil tady v podstatě celý život. Co se mu na městě nejvíce líbí? A cítí se jako hrdý Budějčák? I na to jsme se zeptali v dalším dílu Neobyčejných.

Kamil Podzimek pracuje už 15 let jako terénní pracovník programu Jihočeský streetwork Prevent. Věnuje se lidem, kteří užívají návykové látky. Pomáhá jim zbavit se závislosti, ale také minimalizovat některá zdravotní rizika. Co je na jeho práci nejtěžší? A jak je na tom jih Čech s drogami?

Snad každý v Budějcích zná jeho fotografie z jižních Čech. Jeho snímky získávají na Facebooku stovky lajků. Řeč není o nikom jiném, než o Budějčákovi, který si říká „Tomáši Fotím Nakaši“. Na kaši prý nefotí a z fotek bude i letos tvořit kalendář.

Jeho malby zná v Budějcích snad každý. Je mu 34 let, ve volném čase sprejuje a dělá truhlařinu. Vystudoval umělecko – průmyslovou školu v Krumlově a kdyby mohl, posprejoval by teplárenský komín. DOBS je zkrátka Docela Obyčejný Budějcký Sprejer.

Jen málokomu nezachránil Jan Říha oblíbené tenisky nebo lodičky. Vyučil se sice automechanikem, ale k ševcovství ho přivedl jeho otec. Po něm také nakonec převzal provozovnu, která v ulici Dr. Stejskala v Budějcích sídlí dodnes. I po jednadvaceti letech ho práce baví, i když jsou podle něj dnešní boty „prasečina“.

Češi jsou národem pivařů. My jsme s budvarským obchodním sládkem Alešem Dvořákem doslova nakoukli pod pokličku vaření piva. Tento zlatavý mok je často považován za prosté pití a v luxusních restauracích si ho mnoho lidí stydí dát. Je to však nápoj velmi pracný a práce sládka vyžaduje velké zkušenosti.

Dnes vám v (Ne)OBYČEJNÝCH představíme budějčáka Ladislava Hajného, který sloužil u specializované jednotky průzkumníků v Holešově. Velitelé této jednotky odmítli v roce 1968 předat kasárna sovětským okupantům, ačkoli věděli, že budou mít velké problémy. Ty nakonec opravdu měli.

Jen těžko bychom ve městě hledali někoho, kdo nezažil nebo nebyl na party s Ramelem. Asi nejznámější budějcký DJ je na scéně zhruba dvacet let. Většinou z jeho ruky uslyšíte r‘n’b nebo funky. Skvěle si ale umí prohrát i s housem. Neumí hrát na žádný hudební nástroj a o notách slyšel možná tak na základní škole. Základem všeho je ale podle něj hudbu cítit, a to on umí.