Náraz a třicetimetrový let. Budějčák Michek ustál velkou krizovku a opět dokončil v první dvacítce
Náraz do kamene ve více než stokilometrové rychlosti v závěru středeční etapy pořádně vystrašil Budějčáka Martina Michka, který dnes na Dakaru navázal na skvělé výsledky z předchozích dní. Krizovku, na kterou jen tak nezapomene, ustál a čtvrtou etapu dokončil na devatenácté místě.
Manko nabral v závěru, ale nad ním tentokrát s úlevou mávl rukou. „V rychlosti 120 kilometrů v hodině jsem narazil do velkého kamene a letěl asi třicet metrů. Ustál jsem to jen absolutním zázrakem, ale odnesla to motorka. Posledních sto kilometrů jsem jel bez zadní brzdy,“ uvedl Michek.
Na účastníky vytrvalostního závodu dnes čekalo 337 měřených kilometrů. „Začátek byl krásný. Časově jsem se pohyboval do desátého místa, cítil jsem, že jedu fakt dobře, protože jsem vyjížděl před Rickym Brabcem a Pablem Quintanillou a když jsem dojel k tancovačce, tak za mnou pořád byli o pár minut,“ říkal po dojetí etapy Michek.
Krizový moment, na který nezapomene, přišel v druhé polovině etapy. „Na 210 kilometru jsem se mrknul do roadbooku a když jsem zvedl hlavu, tak se přede mnou zjevila taková malá skalka. Nestačil jsem ani ubrat plyn a vzneslo se to. Bylo to, jako když najedeš na rampu, která tě vymrští do vzduchu. Měl jsem štěstí, že jsem na to najel nějak milimetrově přesně a nespadl, ale kvůli tomu nárazu do kamene se mi přesto před očima udělaly bílý hvězdičky,“ popsal Michek.
Podobnou krizovku podle svých slov dlouho nezažil. „Takovou krizovku, takový brutální strach jsem neměl opravdu dlouho. Budu to mít v hlavě celý život. Rozdýchal jsem to a jel dál, kvůli všem, kteří mi drží pěsti, jsem do toho zkusil dát ještě maximum a etapu dojel,“ shrnul rodák z jihu Čech a uzavřel: „Jsem v pohodě, ale odnesla to motorka, zachránila mě. V tlumičích se něco zlomilo, protože cvakají a odešla mi i zadní brzda. Posledních 100 kilometrů jsem jel bez ní a to nebylo při té rychlosti jednoduché, takže jsem tam ztratil asi 4 minuty. Ani nevím, jak bych motorce řekl, vzala to všechno na hrb. Patří jí velký dík za to, že stojím na nohou. Kdyby to bylo trošku jinak, tak by z toho byl velký průšvih.“
