Noční můra některých nastávajících maminek? Odběr plodové vody!!!

Ne, že bych se bála samotného odběru a bolesti, ale hlavně jsem si přála, aby bylo miminko v pořádku a zcela zdravé. Nechtěla jsem řešit otázku: ,,Co kdyby…?!“. Především jsem se zbytečně vynervovala přečtením různých článků, proto jsem do toho šla s naprosto černými myšlenkami a týden před odběr mě to strašilo ve spánku. Kdybych předem věděla, jak to všechno dopadne, zvesela si pískám a užívám naplno těhulkování .

Amniocentéza mi byla provedena v Centru lékařské genetiky v Českých Budějovicích a musím opět vyzdvihnout tuto kliniku a její personál. Zřejmě jsou na vynervované maminky zvyklí, přesto jsem se cítila, jako kdybych byla jediná jejich pacientka, kterou mají na starost. Samotný odběr vůbec nebolel (cítila jsem jen malý tlak v břiše), spíš šlo o psychický pocit, že chtějí do mě vpravit ,,velkou, tlustou“ jehlu a tím trochu potrápit miminko. Upřeně jsme s partnerem sledovali obrazovku, kde byl celý zákrok vidět díky ultrazvuku. Miminko se statečně snažilo jehle uplavat, což bylo vtipné. Z mého upřeného pohledu mě brzy probral pan doktor, když mi s ničeho nic pokapal ruce plodovou vodou. Úžasný pocit. Mohla jsem si osahat kousek domova mého miminka .

Z kliniky jsme po hodině odpočívání odešli plni smíšených pocitů a hlavně nás čekaly dva nekonečné týdny čekání. Konečně zavolali a radostně nám oznámili, že je miminko naprosto v pořádku a na 100% potvrdili chlapečka. Jupííí!
Všem maminkám, které čeká také odběr plodové vody, bych ráda vzkázala, aby se zbytečně nenervovaly čtením odborných článků, kterým stejně většinou nebudete rozumět. Už takhle budete mít nervíky na pochodu a tohle tomu určitě nepřidá. Držím pěstičky, aby váš příběh dopadl stejně dobře jako nám a budu ráda, když se o vaše příběhy s námi podělíte ;-).

Autor: Eva Nováková, Budějcká Drbna