Třetí adventní neděle: Proč už Lucie neupíjí noci a kdo byl knedlíkový Lutzl?
Už dnes si na adventních věncích zapálíme třetí svíčku. Ta by podle tradice měla být růžová a více než 150 let se jí říká „pastýřská.“ Zapálení třetí svíčky vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz. Třetí adventní neděle se nazývá Geudete, ale pro většinu lidí je známa jako stříbrná.
Právě ne dnešní den připadá svátek Lucie, která k období adventu neodmyslitelně patří. Svatá Lucie je uctívána jako patronka švadlen a kočích, český lid ji v minulosti považoval za ochránkyni proti čarodějnicím.
Podle juliánského kalendáře na 13. prosinec připadal zimní slunovrat, tehdy jeden z nejdůležitějších okamžiků v roce. Z této doby pochází známé pořekadlo, které zná asi každý z nás, „Lucie – noci upije, ale dne nepřidá.“ Přijetím jiného kalendáře se zimní slunovrat přesunul o osm dní dozadu a tak je dnes toto pořekadlo zdánlivě neopodstatněné, ovšem citujeme ho s oblibou a pravidelně.
Právě v dnešní den, tedy ve svátek Lucie, platil přísný zákaz předení. Na Podluží se věřilo, že přadleně, která by neuposlechla tohoto zákazu, naplní Lucie komínem světnici prázdnými vřeteny. Obchůzkové Lucie kontrolovaly v předvečer svátku domácnosti, zda snad nějaká žena nepřede. Mívaly bílé pláště a obličej zakrytý maskou ze dřeva a papíru, která se podobala čapímu zobáku. Zobákem klapaly. Zabouchaly na dveře, vešly do světnice a pronášely: „jdu, jdu, noci upiju“.
Dnes by se mohlo zdát, že tradice měla trochu hororovou podobu. V některých částech Čech Lucie nosívala veliký nůž a strašila děti, že jim rozpáře břicho, pokud se o adventu nepostí.
Kam nepřišla Lucie, přišel Lutzl. Tahle tradice pochází z oblastí Šumavy, kde pobývali Němci. Úkolem Lutzla bylo prohledat právě v tento den všechny mísy, jestli nezůstalo pár knedlíků od oběda.
Naopak tisíce poutníků především v Itálii se obrací na „bílou“ Lucii, světici, která zemřela násilnou smrtí. Ta je oproti Lucii, o které hovoří české tradice, uctívána a lidé se k ní obracejí s nadějí na vyléčení očních nemocí.
Ani takhle významný den by se neobešel bez pověr. Hospodyňky věřily, že když dají každý den stranou kousek těsta s kořením, vyhnou se tak kontaktu s čarodějnicemi. Jinde se každý den odložilo bokem jedno poleno a pak se ze všech udělal oheň, který měl zabránit zlým mocem v hospodářství.
Na Lucii si také každý hospodář vyrobil dřevěnou stoličku a v místě, kde byl suk, udělal díru. Tou mohl podle tradice o mši na Boží hod rozpoznat čarodějnici.
