STŘÍPKY Z PEKINGU: Staré časy mizí…

Vážení čtenáři Budějcké Drbny. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích navázala spolupráci s North China University of Technology, což je jedna s nejvýznamnějších technických škol v Číně. V rámci této spolupráce došlo i k výměnnému pobytu učitelů a já jsem dostal možnost, stejně jako loni, jeden semestr v Pekingu přednášet. V mém loňském seriálu příspěvků jsem se věnoval pouze místnímu školskému systému. Tentokrát bych se chtěl zaměřit na zajímavosti všedního života „pekingšťanů“.
                                                                                               

Martin Maršík

Peking, město, které obývá více než dvacet milionů obyvatel, město, které máme možná v představách spojené s obrovským labyrintem ulic, čilého obchodu, stálého smogu, neskutečného množství aut, motorek, kol, ale i s komunistickou ideologií. To vše je samozřejmě pravda. Peking, to jsou ale především lidé, kteří zde žijí.

Poprvé jsem v Pekingu byl v roce 1998 a od té doby jsem toto město v poměrně pravidelných intervalech navštěvoval. Mohu tedy časově srovnávat. Lidé se zde mění. Ubylo pouštění draků v parcích a na náměstích, ubylo hraní společných deskových her na ulicích, méně lidí již cvičí a tancuje v parcích.

Peking se prostě stává podobně uchvátaným městem jako všechny západní metropole. Jsem proto vždy rád, když ještě uvidím ojedinělého holiče obsluhujícího své zákazníky přímo na ulici, řemeslníka, který spravuje lidem před svým domem boty, dámy, které si sednou společně do parku a uzlují si tradiční vzory nebo pána, co na chodník píše ozdobné čínské písmo. Podívejte se na pár obrázků, které tuto atmosféru starých dob ještě navozuji.