DRBNA VĚDÁTORKA: Vědci umí diagnostikovat autismus díky rozboru krve
Opět po týdnu se hlásím s novinkami z vědy. Tentokrát se podíváme na to, jak vědci dokážou diagnostikovat u pacienta autismus a také na to, jaký odpad končí v našich mořích a oceánech.
Nová metoda odhalení autismu
V poslední době se na Budějcké Drbně hojně zabýváme autismem, a to především díky nově otevřenému Auticentru. O tom, ale tentokrát řeč nebude. I když v budoucnu by nový objev mohl pomoci i tomuto zařízení.
ČTETE TAKÉ: Budějcké Auticentrum hlásí otevřeno
Autismus se projevuje například omezenými schopnostmi sociálních interakcí nebo opakujícími se vzorci chování. Přesto, že stále probíhají okolo autismu výzkumy, ví se o této chorobě poměrně málo. Pokud se ale některá z poruch autistického spektra diagnostikuje včas, má pak pacient i jeho rodina mnohem větší šanci na lepší život.
Již dříve bylo prokázáno, že autisté mají v těle abnormální koncentrace některých látek. Konkrétně těch, které se podílejí na metabolismu kyseliny listové, vitaminu B9 a síry. Dosud se ale nedařilo spolehlivě pomocí těchto látek diagnostikovat autismus. Až doteď.
Vědci pomocí mnohorozměrných statistických metod vybrali pět látek, díky kterým jsou schopni jen na základě odběru krve spolehlivě určit, zda má pacient autismus. Pomocí této metody správně rozlišili 76 zdravých od 83 autistických dětí.
Sedmdesát procent veškerého odpadu v oceánech tvoří plasty
Lidstvo každým dnem tvoří miliony tun různého odpadu. Bohužel velké množství končí v přírodě a odpad se samozřejmě dostává i do oceánů. Vědci nyní dali dohromady více než tisíc jednotlivých studií a vytvořili přehled odpadu v oceánech. Zahrnuli samozřejmě i známé ostrovy z odpadků, znečištění v hlubokých vodách i znečištění při pobřeží. Ze závěru vyplývá, že nejznečištěnější je voda při pobřeží Jordánska a Jižní Koreji, kde je více než neuvěřitelných deset miliard kousků odpadu na jeden čtvereční kilometr.
Vědci zkoumali také to, o jaký odpad se jedná, a zjistili, že závratných 70 % veškerého odpadu v mořích tvoří plasty. O zbylých třicet procent se podělilo sklo s kovy. Z celkového množství plastů převládají částečky menší než 5 milimetrů, které se vlivem slunečního záření a mořských proudů oddělují od větších kusů. Tyto částečky pak samozřejmě přicházejí do styku s mořskými živočichy, kteří je i jedí, což jim rozhodně nesvědčí. Doba plastová?
