(NE)OBYČEJNÍ: Život v karavanu si vybral, aby neměl dluhy. Přineslo mu to pocit maximální svobody

„Rozhodl jsem se něco zažít, poznat a bez nějakého stresu cestovat a poznávat nové lidi a nová místa, aniž bych měl na krku hypotéku nebo něco podobného. Začalo to tím, když jsem koupil první obytňák. To jsem ještě makal v práci. S bývalou přítelkyní jsme chtěli jet, kam chceme, nezávisle na hotelech. Vystěhovali jsme se z bytu a jeli to zkusit. Prostě zastavit, kde chceš a být tam, jak dlouho chceš. Když máš v autě všechno na přespání a uvaření, tak je to taková svoboda. Vlastně maximální svoboda, které může člověk v dnešní době dosáhnout,“ začíná vyprávět cestovatel Vítek.

„Moc lidí takhle nežije, i když už se to postupně zvedá. Ve Francii se takhle žije hodně, a dokonce i lidé v penzi si kupují obytňáky a s nimi cestují. Tady to není moc reálné, protože se tu lidé zadluží hrozně brzo a už jsou tím svázaní. V cizině si mladý pár dokáže na byt vydělat za dva až tři roky, normálně cash,“ pokračuje.

„V Čechách je to nastaveno tak, aby tu lidé zůstali a pracovali ve stresu, že když přijdou o práci, nebudou schopni uživit rodinu a splácet hypotéku, pro kterou se zavázali na třicet let. V cizině si ji berou lidé také, ale jsou schopni to splatit za pár let, i když dělají tu nejobyčejnější práci,“ dodává.

Platy v Čechách se podle Vítka sice pořád pomyslně zvedají, ale realita je úplně jiná. Když člověk není řemeslník a chce dělat něco jiného než prodavače, je to pro něj těžké. „Nároky na život jsou ale všude stejné, nafta je stejně drahá, jídlo také srovnatelně, jenom ty platy jsou tady směšné. Prací v cizině jsem se dokázal vyplatit ze všech dluhů, které jsem měl z doby, kdy jsem pracoval v Čechách. A ještě jsem v plusu. Je to rozdíl, když vám na účtu zůstane třeba tisíc euro jen tak,“ popisuje cestovatel.

V poslední době jezdí hlavně do Francie a tam pracuje na vinicích. Cíl cesty prý většinou nemá. Někdy práci nemůže sehnat hned a v takovém případě je podle něj důležitá trpělivost a znalost alespoň několika slovíček, která se týkají práce, aby se člověk mohl ptát v daném jazyce.

„Na léto se snažím dostat vždycky sem, nejsou tu taková vedra a v zimě jedu do ciziny. Cestuju jako tažní ptáci. Teď jsem tady trošku skejsnul. V prosinci mám v Čechách menší job, prodávám tu vánoční stromečky. To je jediné, jak si vydělávám tady, a vyhovuje mi to hlavně kvůli tomu, že pak můžu strávit Vánoce s rodiči,“ dodává Vítek.

ČTĚTE TAKÉ: Sporty hendikepovaných nejsou o pár lidech, je nás k deseti tisícům, říká Zdeněk Klíma

Když je Vítek v Čechách, tak se každý den vzbudí, vyrazí na procházku se psem a potom jde někam na jídlo. „Je pro mě důležité dobře se najíst a mám rád zdravé jídlo. Jsem také celkem vybíravý,“ upřesnil.

Na otázku, jestli chce zakotvit v Čechách a časem koupit něco vlastního, nadšeně odpověděl, že ano. „K tomu to směřuju. Lidé si tu na byty berou milionové hypotéky, ale v cizině se na to dá za pár let normálně vydělat. Nemusím mít přímo byt, rád bych si koupil nějaký pozemek, nejlépe sad a tam si píchnu auto nebo si tam přivezu mobilheim. Život bych rád strávil na cestách, ale chci tady mít nějaký pevný bod a druhý třeba ve Francii,“ vysvětluje.

Ve výčtu zemí, které už stihnul procestovat je například Španělsko, Portugalsko, Itálie a Švýcarsko. Do Finska jel stopem. Nejvíc se mu líbí v Portugalsku a jak sám říká, jsou tam fajn lidé a tolerantní policisté. „Když člověk někde zastaví s autem, není to problém,“ pochvaluje si.

Jeho snem je vyjet s karavanem do Indie. „Tam se dá dlouhou dobu vyjít s minimem peněz, takže bych tam klidně strávil delší dobu,“ říká. Kromě toho by rád navštívil i země, kam se po souši dostat nedá, jako jsou Asie či Jižní Afrika. „Do Austrálie bych chtěl taky moc, ale třeba Nový Zéland, kam jezdí všichni, mě tolik neláká. Hlavně mě láká poznat domorodce aboriginals. Chtěl bych poznat celý svět. Nejlépe to člověk pozná, když někam jede na delší dobu. Když někam jede jenom v rámci dovolené na čtrnáct dní, to se nedá,“ zasnil se.

I když je Vítek se svým životem spokojený, jedna věc mu občas vadí. Není totiž jednoduché najít si pro tento styl života vhodnou partnerku. „Je opravdu velký rozdíl, když spolu žijí dva lidi normálním životem, vidí se ráno, večer a o víkendu, nebo když spolu tráví celý den. Myslím, že je to o velké toleranci a opravdové lásce,“ vysvětluje.

„Určitě bych rád motivoval lidi, aby to provedli tak jako já. Hlavně, aby se nezadlužovali hned, jak vyjdou ze školy. Když je člověk bez dluhu, je mnohem svobodnější, může cestovat a dělat si co chce. Hlavně ať se mladí lidé učí cizí jazyk, aby se mohli v případě potřeby sebrat a odjet, kam chtějí,“ ukončuje své vyprávění.