Místo svatebních zazněly na radnici židovské písně

Nacisté povolali do transportu pod označením AKB 824, který odjel z nádraží 18. dubna 1942, celkem devět set deset lidí. Z nich hrůzy vyhlazovacích táborů v Osvětimi či v Německu přežilo jen jedenatřicet. Mezi nimi byla i Hana Tvrská, které je dnes osmdesát čtyři roků a hostům vzpomínkového setkání vyprávěla své zážitky.

Tehdy čtrnáctiletá Hanka nastoupila do vlaku s celou rodinou, válku přežila ale jen ona a její maminka. Z koncentračních táborů, kde je osvobodili Angličané, se vrátila s pouhými čtyřiatřiceti kilogramy váhy. Její maminka vážila jen o pár kilo navíc.

Podle slov pamětnice bylo nejhorší, když se lidé v táboře koukali den co den na komíny z plynových komor, ze kterých se neustále kouřilo. Tvrská také prošla pod rukama hrozného nacistického doktora Mengeleho a sama teď děkuje, že ty hrůzy vůbec přežila.

Svůj proslov pronesl i primátor města Juraj Thoma, který nad celou akcí držel záštitu. Hlavně se pozastavil, a nebyl rozhodně sám, že v dnešní době se zase začíná stále více projevovat neonacismus a popírá se holocaust jako takový.

Na vzpomínkové akci se lidé dozvěděli i něco o historii Židů v Budějcích. Každý si vzpomene na kolorované fotografie monumentální synagogy, která stála naproti dnešní Budvar aréně. Tu nechal strhnout tehdejší starosta Českých Budějovic David.

Dokonce se obřadní síní nesly i staré židovské písně a básně. Nejen studenti gymnázia v České ulici měli možnost si pročíst panely před vstupem do obřadní síně. Tam byly nejen dobové texty, ale i staré fotografie týkající se Budějc a druhé světové války.

Dnes už židovskou komunitu, která oficiálně v jihočeské metropoli skončila v sedmdesátých letech minulého století, připomíná jen hřbitov s malým muzeem na Pekárenské ulici u křížku či socha ruky symbolizující sedmiramenný svícen v místě, kde stávala synagoga. Přitom dějiny Židů se v Budějcích začaly psát ve čtrnáctém století.