RECENZE: To nejlepší nakonec. Avengers: Endgame několikrát právem roztleskali plný sál diváků
Čtvrtek 25. května byl hodně dlouho nejočekávanějším dnem všech komiksových fanoušků a nadšenců do superhrdinů. A dočkali se. Do kina totiž zamířili poslední Avengers s podtitulem Endgame. A je opravdu o co stát.
Nebojte, při psaní tohoto článku si budu dávat velký pozor, abych nevyzradil nic, co by mohlo váš zážitek z posledních Avengerů zkazit. Klidně se můžete podívat i na trailer, protože v něm i tvůrci chytře použili jen záběry z prvních přibližně dvaceti minut filmu, tak, aby opravdu nevyzradili vůbec nic.
Dlouho jsem nezažil, aby plný sál kina Premiere Cinemas tolikrát vybuchl mocným potleskem a výskáním. Naposledy jsem takovou atmosféru zažil možná tak u Avataru, ale i tak byly reakce diváků u Avengerů nepřekonatelné – slzy, smích, potlesk. A všechno tohle si poslední díl superhrdinů z marvelovského světa právem zaslouží.
Avengers: Endgame začíná přesně tam, kde Avengers: Infinity war končí – Tony Stark s Nebulou jsou ztraceni ve vesmíru a ti Avengers, kteří se neproměnili v prach po Thanosově lusknutí prsty, čekají na Zemi, co se bude dít. Thanos na konci Infinity war splnil hrůzný slib, a vyhladil půlku lidstva a také notnou část Avengers, včetně Spidermana či Black Panthera. Vypadá to, že je vše ztraceno, ale Avengers mají ještě jedno eso v rukávu.
Fanoušci Avengers dostanou ve filmu všechno, kvůli čemu je milují. Velkou dávku akce, břitkých vtipů, efektních nástupů superhrdinů, skvělé hudby Alana Silvestriho i dechberoucích dějových kliček a zvratů. Kromě toho však ve filmu funguje něco mnohem více, než tomu bylo u předchozích dílů. Režiséři Anthony a Joe Russo totiž v Endgame sází víc než kdy jindy na zkušené fanoušky, kteří znají předchozí filmy marvelovského univerza a krásně do sebe skládají jednotlivé scény, které odkazují na sólo snímky Avengers. Chrochtat blahem tak budou hlavně ti, kteří poctivě sledovali vše před Engame, neztratí se ale i ti, kteří sem tam něco vynechali.
Jen málo se Avengers: Endgame dá vytknout. Oproti Infinity War je děj méně konzistentní a o něco více roztříštěný – i proto se výsledná délka filmu zastavila až na třech hodinách a dvou minutách. První polovina je rozvážnější a některé scény byly na můj vkus zbytečné, druhá polovina vám to ale bohatě vynahradí skvělou akcí, zvraty a scénami, které budou v každém divákovi ještě dlouho potom rezonovat.
Takže, moje doporučení zní – vyrazte do kina, kupte si lístky do nejlépe ozvučeného sálu, pořádně se před projekcí vyčůrejte a pak už si jen všemi doušky vychutnejte poslední tři hodiny Avengerů, kteří nám za ta léta krásně dospěli.
