České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Konečně dálnice, ale…
Dálnice! Hurá konečně se začala stavět. Obchvat Budějovic, tolik let jsme na něj čekali! Najednou je to tady. Práce začaly a už se kácí, odváží se ornice, zasypávají se prohlubně a brzy se začnou provrtávat kopce. Většina obyvatel Budějovic se raduje. No ale, když se zasáhne do míst, které jste měli rádi, začínají být pocity smíšené.
Alespoň já to tak mám. Často jezdím do Římova. Nejdřív jedu okolo Jižní zastávky, minu Plavskou, zavzpomínám na starý vojenský hřbitov a pak se již blíží Roudné.
Do Roudného jsme zamlada, jako studenti elektrotechnické průmyslovky, běhávali s profesory Vazačem a Budínským. Když projedu Roudné, bývaly okolo silnice stromy. Nejsou. Místo toho je zde vykolíkované území.
O kousek dál je již vidět široký pruh vykáceného lesa, který prochází směrem k rakouským hranicím. Je mi z toho smutno, ale pokrok se nedá zastavit. Liniové stavby, tak tomu stavbaři odborně říkají, jsou nekompromisní. Projedou vše. Víc ani nemusím říkat, spíše se podívejte na Milanovy fotky. Jsou staré necelý týden.
Nové Hodějovice – ulice Ke studánce a v rohu je vidět kousek Novohradské silnice.
Opět Nové Hodějovice – křižovatka silnic Novohradská a Hodějovická. V pozadí je vidět silnice do Vidova.
Vlevo je vidět nová výstavba ve Vidově, ve středu fotky je Roudné a v pozadí římovská silnice.
Silnice na Římov, úsek mezi Roudným a Plavem.
A na závěr téměř tradiční poděkování – tentokrát pilotu Pavlu Píglovi a jeho Cesnne 172.
