České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: pamětnice těžkých časů
V dnešním díle se vrátíme ke smutnému dni, od kterého uteklo již téměř 75 let. Vrátíme se k náletu na České Budějovice, který provedla spojenecká vojska dne 24. března 1945. O samotném bombardování našeho města již bylo napsáno poměrně hodně článků, my se ale na tuto událost podíváme z trochu jiného pohledu. Nejdříve si ale shrňme fakta.
Blížil se konec války, fronta postupovala směrem k Berlínu a bombardování našich měst spojeneckými vojsky nebylo překvapivé. Řada obyvatel proto z obavy před nálety odešla na venkov. Chmurné předpovědi se naplnily a opravdu, dne 24. března více než 90 spojeneckých letounů zahájilo nálet na Budějovice. Hlavním cílem bylo nádraží. Samozřejmě, že zaměřování cílů bylo v té době obtížné, takže některé nálože dopadly i tam, kam původně dopadnout neměly. Namátkově mohu jmenovat: divadlo, soud, tužkárnu, německou reálku na Lannově třídě a zásah dostala i řada obytných domů.
Milan Binder se před lety sešel s paní Zdenou Sýkorovou, která mu vyprávěla, jak z kopce u Budějovic, který známe pod názvem Švábův Hrádek, sledovala nálet na Budějovice. Když útok skončil, sbírala zde vrtulky, které odjišťovaly roznětky od bomb. Já nejsem žádný specialista na letecké pumy, ale představuji si mechanismus odjištění následovně: po odpoutání bomby z letadla se vlivem proudění vzduchu roztočila vrtulka, a tím se vyšroubovalo jištění roznětky. Nálož tak byla aktivována a připravena po dopadu na zem vybuchnout.
Jedna z bomb zasáhla německou reálku, která stávala na Lannově třídě v místě, kde je dnes parkoviště u Prioru. V areálu školy byla i kaple, která byla spolu s hlavní budovou zcela zničena. Chtěli jsme vám s Milanem ukázat, jak tato kaple vypadala. I přes velký archiv, který máme k dispozici, se nám nepodařilo dohledat detail této stavby. Vždy jsme našli jen záběry z dálky. Kaple byla tedy zničena, ale jako zázrakem v sutinách zůstala stát na podstavci zcela nepoškozená socha Panny Marie. Byl to prý velmi silný pohled. Zbořený kostel a neporušená Madona. Lidé se k soše chodili modlit. A kde ji najdeme dnes? Je na čestném místě v kostele sv. Václava u hotelu Clarion. Kostel je otevřený každou neděli od 11 hod. Pokud ji ale chcete vidět hned, podívejte se na Milanovy snímky.
O kostel sv. Václava se dlouhá léta starala paní Marie Votroubková. Často jsem se s ní setkával v radniční obřadní síni, kde hrávala na varhany, např. při vítání občánků. V nejbližších dnech bude paní Marie slavit své 90. narozeniny. Přejeme hodně zdraví a hezká další léta.
