Vojenské lesy opraví Želnavský smyk na Šumavě, jímž plavily dřevo

Pracovníci VLS v těchto dnech čistí koryto vodní cesty. Příští rok chce státní podnik začít obnovovat dílo s pomocí replik historických kamenných desek na kilometrovém úseku, kde koryto chybí.

„Želnavský smyk je stejně jako celá stavba Schwarzenberského plavebního kanálu legendou lesnického hospodaření na Šumavě. Pro Vojenské lesy a statky má toto dílo o to větší historickou hodnotu, že příští rok oslaví náš státní podnik 70. výročí od převzetí provozu na kanálu. Mezi bývalými kolegy z lesnické divize v Horní Plané, kteří jsou dnes na penzi, stále máme pamětníky, jež ještě plavení na Želnavském smyku pamatují," uvedl ředitel VLS Petr Král.

Želnavský smyk je 3,8 kilometru dlouhé vodní dílo. Spojovalo překladiště v Želnavě s plavebním kanálem v místě dnešní křižovatky Klápa na hranici Národního parku Šumava. Díky smyku si Schwarzenberský plavební kanál udržel svůj význam i poté, co na konci 19. století přestala fungovat Vídeňská plavba. Smykem se přepravovalo dřevo z lesů k Vltavě, aby se dostalo na pražský či německý trh. „V provozu byl až do roku 1961, kdy jím Vojenské lesy a statky splavily posledních 2300 kubíků dříví," uvedl mluvčí VLS Jan Sotona

Smykem bylo možné plavit 19 metrů dlouhé kulatiny, v části i dříví dlouhé až 23 metrů. Hospodářský význam Želnavského smyku vzrostl po roce 1892, kdy začala fungovat železniční trať České Budějovice - Želnava. V Želnavě se pak nakládalo dříví plavené jak po kanále, tak i po Vltavě.

Vojenské lesy a statky obnoví i další, sedmisetmetrový úsek Schwarzenberského plavebního kanálu od bývalé osady Růžový vrch až ke státní hranici. Díky projektu bude přístupná i přírodní památka rašeliniště Bavorské nivy na rakouské straně hranice.