Horší než smrt je sledovat utrpení pacientů, říká strakonická vojákyně, která pomáhala v nemocnici na covidovém oddělení
Strakoničtí vojáci bojují s koronavirem na všech frontách. Pomáhají v nemocnicích, domovech pro seniory, působí v odběrových týmech a darují i rekonvalescentní plazmu, která se podává pacientům s těžkým průběhem onemocnění Covid-19. Aktuálně je nasazeno téměř padesát vojáků v šesti různých zařízeních. O svoje zkušenosti se podělila desátnice Denisa Fronková.
Vojáci pomáhají v nemocnici zpravidla dva týdny a pak jsou vystřídáni novou skupinou. Někteří jsou nasazováni opakovaně. Jsou mezi nimi i tací, kteří v nemocnicích strávili dohromady šest i více týdnů.
O covidové pacienty se několik týdnů starala i desátnice Denisa Fronková. Během svého působení v Ústřední vojenské nemocnici v Praze se musela vyrovnat s úmrtím několika lidí. „Ještě horší než smrt bylo sledovat utrpení pacientů v těžkém stavu, kterým jsem nemohla nijak pomoct,“ svěřila se vojákyně, která se tak poprvé v životě setkala s tvrdou nemocniční realitou.
Zažila zde ale i hezké momenty. „Vzpomínám na jednoho pacienta, který vypadal, že se nedožije rána. Když jsem přišla na další směnu, díval se na televizi, povídal si se mnou a za pár dní byl propuštěn domů,“ vypráví desátnice Fronková, že i na covidovém oddělení se odehrávaly příběhy se šťastným koncem.
Záda ji bolela po každé směně
Spolu s dalšími vojáky se v nemocnici snažila zastoupit chybějící ošetřovatelský personál. Pomáhala s rozvážením a podáváním stravy, asistovala při hygieně a polohování pacientů. „Sanitáři nám ukázali různé fígle, jak si nezničit záda při manipulaci s pacienty. Přesto mě záda bolela po každé směně. Navíc se při práci na oddělení opravdu dost naběháte,“ potvrdila Fronková náročnost práce sanitářů.
V pražské vojenské nemocnici pomáhala i o Vánocích. „Většina pacientů ani netušila, že jsou vánoční svátky. Když jsem jedné pacientce řekla, že je 25. prosince, rozplakala se. Pomohla jsem jí vytočit telefonní číslo, aby mohla být se svou rodinou alespoň takto v kontaktu,“ zavzpomínala desátnice Fronková a dodala: „Jinak to o svátcích vypadalo stejně jako každý jiný všední den. Spousta práce.“
Výpomoc v nemocnici byla pro vojákyni, která u strakonického útvaru slouží jako řidička, velkou životní zkušeností. „Je potřeba se radovat ze života, plnit si sny a netrápit se malichernostmi. Začala jsem si také více vážit práce zdravotníků. Dělají vše, co je v jejich silách,“ popsala desátnice Fronková, jak se změnil její pohled na život.
