Vědci objevili na Jindřichohradecku vzácné druhy rovnokřídlého hmyzu
Vědci objevili populaci cvrčka pobřežního a saranči slaništní na Jindřichohradecku. Jedná se o vzácné druhy rovnokřídlého hmyzu, které žijí v lokalitách bývalé pískovny Cep II a rašeliniště u Hrdlořez.
Cvrček pobřežní i saranče slaništní se v poslední době v Česku šíří, protože jim vyhovuje teplejší podnebí, uvedl entomolog Pavel Marhoul ze spolku Beleco. „Potřebují ale v krajině najít vhodná stanoviště, kterými se mohou stát právě pískovny nebo těžená rašeliniště, pokud jejich obnova probíhá přírodě blízkým způsobem," uvedl Jiří Řehounek z ekologického sdružení Calla.
Cvrček pobřežní je teplomilný druh, jehož výskyt vědci na území České republiky zaznamenali zatím na jižní Moravě. Právě z tohoto regionu se nyní šíří. Jde o druh žijící původně v záplavových oblastech velkých řek, který se však může přizpůsobit životu na druhotných stanovištích. Pískovna Cep II u Suchdola nad Lužnicí je první známou lokalitou tohoto druhu v Čechách.
Saranče slaništní patří rovněž k teplomilným a ve střední Evropě velice lokálním druhům. Jejími původními stanovišti jsou mokřady a vlhké louky. Dlouho se tato saranče rozmnožovala v přírodní rezervaci Slanisko u Nesytu na Břeclavsku, v poslední době se však začala také šířit.
Pískovna Cep II podle vědců představuje přírodní laboratoř. Tůně vznikly rekultivací prostoru, kde se v minulosti těžil písek. Takto vytvořené místo ponechali vědci a ochránci přírody přirozenému vývoji. Revitalizace nedalekého rašeliniště Hrdlořezy, které se nachází na ploše 150 hektarů, začala v roce 2019. „Cílem revitalizace je obnova původních hydrologických poměrů průmyslově odtěženého rašeliniště a jeho bezprostředního okolí," uvedl Ladislav Rektoris z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Vodu z rašeliniště kvůli usnadnění těžby odváděla hustá síť uměle vybudovaných otevřených odvodňovacích kanálů, které se nyní přehradily, aby vznikly mělké vodní plochy a tůně, které napomohou k opětovnému zvýšení hladiny podzemní vody a zpomalení povrchového i podpovrchového odtoku z území. „Aby se rašeliniště rychleji obnovilo, přenesla se rašelinná vegetace z blízkého okolí a rozprostřela se po okrajích nově vytvořených tůní a zaslepených odvodňovacích kanálů," doplnil Rektoris.
