Jako jeden ze tří Čechoslováků velel Jiří Maňák britským perutím RAF. Od jeho smrti uplynulo 29 let
Téměř tři stovky bojových letů, osm a půl tisíce nalétaných hodin, dva sestřelené letouny a řada ocenění. To vše se pojí s válečným pilotem britského letectva Jiřím Maňákem, rodákem z Českých Budějovic, od jehož smrti dnes uplynulo přesně 29 let. Maňák byl v srpnu 1943 sestřelen a zajat, zemřel v roce 1992 v Praze.
Jiří Maňák se narodil do rodiny českobudějovického středoškolského profesora a regionálního průkopníka letectví Jaroslava Maňáka. Ve svých šestnácti letech absolvoval kurz bezmotorového létání a později nastoupil k základní vojenské službě u letectva. Po mnichovské dohodě zahájil stíhací výcvik v Prostějově. Po německé okupaci v březnu 1939 kurz přerušil, aby se zapojil do zahraničního odboje.
Chvíli před vypuknutím druhé světové války vstoupil do francouzské cizinecké legie. Ke konci roku 1939 byl poslán do výcviku pro střelce vícemístných letadel, dosáhl ale přeřazení mezi stíhače. Stíhací výcvik ale nedokončil kvůli pádu Francie a poté utekl do Spojeného království.
Od května 1943 působil jako velitel 198. stíhací perutě Royal Air Force. Na konci sprna 1943 byl nad holandským pobřežím sestřelen a zbytek druhé světové války strávil v zajateckém táboře v Zaháni u Zhořelce. Na sklonku války byl osvobozen britskými vojáky. Do Československa se vrátil o dva roky později.
Na základě vykonstruovaného obvinění byl v roce 1950 zatčen, a i přesto, že byl v červnu 1951 propuštěn, létání mu bylo zakázáno. Až do roku 1962 pracoval jako pomocný dělník, řidič a později jako ekonom dílen na Státním statku v Hluboké nad Vltavou. Od 1965 byl pilotem vnitrostátních a od 1968 i mezinárodních linek Československých aerolinií. V době normalizace sám odešel do důchodu. Po listopadu roku 1989 byl rehabilitován a povýšen na plukovníka.
Zemřel 29. prosince 1992 v Praze. Dočkal se ale řady ocenění. Byl nositelem Řádu M. R. Štefánika, Československého válečného kříže, vyznamenání Za chrabrost a Za zásluhy 1. stupně, anglického Leteckého válečného kříže D. F. C., Anglické hvězdy, Anglické hvězdy evropských leteckých posádek, francouzského Válečného kříže, sovětské medaile Za vítězství a Řádu Rudé hvězdy.
