Vojenské lesy a statky poprvé plavily dříví opraveným Želnavským smykem
Vojenské lesy a statky (VLS) dnes poprvé zkušebně plavily dříví opraveným Želnavským smykem na Šumavě. Na rekonstrukci technické památky pracovaly tři roky. Pro veřejnost nabídnou ukázku plavení dříví téměř čtyřkilometrovým kanálem premiérově 7. května.
„Po 61 letech jsme dnes poprvé udělali zkušební plavení v nově zrekonstruovaném Želnavském smyku. Celkově obnova stále kolem 30 milionů korun," uvedl VLS Ondřej Vybíral. Želnavský smyk spojoval v letech 1887 až 1961 Schwarzenberský plavební kanál s Vltavou. Díky smyku si Schwarzenberský plavební kanál udržel svůj význam i poté, co na konci 19. století přestala fungovat Vídeňská plavba. Smykem se přepravovalo dřevo z lesů k Vltavě, aby se dostalo na pražský či německý trh.
„Želnavský smyk umožňoval plavit nejprve běžné palivové dříví kratších rozměrů a následně také konstrukční dříví o délce přesahující 20 metrů," uvedl Vybíral. Klády v korytu dosahovaly v některých místech i rychlosti až 60 kilometrů za hodinu. V současnosti bude kanál fungovat jen jako památka. "Dřevo z lesa už neplavíme, ale vozíme je auty. Nicméně plánujeme, že zde budeme dělat pro veřejnost ukázky plavení, kdy budeme po vodě pouštět dvoumetrové klády," řekl Vybíral.
VLS musely při rekonstrukci vyčistit koryto vodní cesty. Zároveň dílo obnovily s pomocí replik historických kamenných desek na kilometrovém úseku, kde koryto chybí. „Dokončení rekonstrukce Želnavského smyku bylo spojeno s obnovou části Schwarzenberského plavebního kanálu k rakouským hranicím. Tím se fakticky tato historická národní technická památka vrací do šumavské krajiny ve své původní podobě," uvedl Vybíral.
Schwarzenberský plavební kanál začal vznikat podle návrhu Josefa Rosenauera v roce 1789. V šumavských pralesích ho stavělo 1200 mužů. Byl dlouhý téměř 52 kilometrů. Dopravovalo se díky němu palivové dříví ze Šumavy k rakouské řece Große Mühl a po ní k Dunaji. Tam dělníci dříví přeložili na lodě či vory, aby se dostalo do Vídně.
