Ve skále u Lipna se ukrývá vodní elektrárna. Strojovna je 160 metrů pod hladinou Vltavy

Je sobotní ráno a v okolí lipenské přehrady se povaluje hustá mlha. To nás ale netrápí, protože se na zhurba hodinu a půl loučíme s denním světlem. Vstupujeme do prostorné kabiny a vzápětí se vydáváme 160 metrů pod hladinu Vltavy. „Nebojte se, trochu to škubne,“ usmívá se na naši skupinku průvodkyně Hana Marečková ze společnosti ČEZ, která prohlídky pořádá.

Vodní elektrárna Lipno se nenachází přímo pod hrází. Výtah nás veze pod skálu vedle hráze nedaleko Lipna nad Vltavou. Velikost celého zařízení pochopíme, když vystoupíme ven a ocitneme se v prostorné strojovně. 

Samotná vodní elektrárna se nachází v podzemní kaverně, která je dlouhá zhruba 65 metrů a vysoká přibližně 37 metrů. U stropu strojovny se ukrývá jeřáb, který dokáže přesouvat mnohatunová závaží. Hana Marečková ukazuje na pomocný a hlavní generátor, pod kterými se nachází další podlaží mimo jiné s turbínou. 

Pokračujeme dál kolem monumentálních generátorů s rotorem o hmotnosti 240 tun. Míříme o patro níže. Když se ozve hlasitý zvuk a šplouchání vody, Hana Marečková nás uklidňuje. „To je v pořádku. To, co slyšíte, je čerpadlo, které přečerpává vodu ze studny do kanálu,“ ubezpečuje nás a vzápětí už míříme do další významné části vodní elektrárny. 

Když se otevřou dveře, naskytne se pohled na turbínu, kterou pro elektrárnu vyrobilo ČKD Blansko. „Nad námi je prostor elektrického generátoru,“ popisuje Hana Marečková a pokračuje. „Vše je spojeno na hřídeli, která je tady napojena na trubínu. Otáček je 375 za minutu. Rozpětí je dva a půl metru.“

Voda je přiváděna na turbíny dvěma tlačnými ocelovými šachtami, ty mají průměru 4,5 metru a délku 160 metrů. V areálu elektrárny jsou dvě plně automatizovaná soustrojí s Francisovými turbínami, která tu elektřinu vyrábí od roku 1959. Na povrch se elektřina dostane tunelem pomocí kabelů do nadzemních transformátorů a rozvodny.

Využítá voda se ale musí dostat také ven a právě toto místo je jedním z těch, kteřé návštěvníky uchvátí nejvíce. Hana Marečková nám během prohlídky vypráví nejrůznější příběhy spojené s elektrárnou a vysvětluje i to, jak fungují zařízení, kolem kterých procházíme.

Strojovna, do které návštěvníci vstupují, když vystoupí z výtahu. 

O pár minut později už stojíme na mostě, který se nachází nad dlouhým podzemním odpadním tunelem. Ty jsou tady celkem dva a měří 3,6 kilometru.

Právě to je podle Hany Marečkové jedním z nejoblíbenějších míst celé prohlídky. Někdy mají totiž návštěvníci štěstí a vejdou do odpadních tunelů ve chvíli, kdy se voda vypouští ven. „Někdy mají štěstí a vidí tam téct tu vodu a uvědomí si sílu, kterou voda dokáže mít a my ji tady dokážem přeměnit v elektrickou energii,“ popisuje.

Zhruba hodinu a půl dlouhá prohlídka se blíží ke konci, a tak máme ještě možnost podívat se na jediné místo, kde je povrch skály, do které je elektrárna zasazena. Vzápětí už usedáme do výtahu a během chvíle odevzdáváme helmy. 

Hana Marečková nám na rozloučenou shrnuje to, co mohou návštěvníci vidět, pokud elektrárnu navštíví. „Během návštěvy se lidé podívají hluboko do podzemí, kde se jim odtajní věc, kterou by rádi viděli. Především to je lipenská turbína, která je jedinečná. Uvidí kavernu, která je obrovská a nachází se tam elektrické generátory. Nejvíce impozantní jsou kanály, kterými odchází odpadní voda. Určitě to sotjí za návštěvu,“ zve průvodkyně před tím, než se ujme další skupinky návštěvníků.