Proč říkáme kšeft, fofr nebo špajzka? V češtině najdeme mnoho germanismů

Germanismy jsou slova přejatá z němčiny. To, že jich máme v češtině mnoho, je dáno historickým kontaktem mezi Čechy a Němci. Mezi germanismy patří nejen jednotlivá slova, ale i celá slovní spojení nebo gramatické jevy.

Nejčastěji se germanismy dostávaly do češtiny z rakouské němčiny, a to zejména v období habsburské nadvlády mezi lety 1526–1918. Němčina byla úředním jazykem, a kdo chtěl něco znamenat, musel se jí naučit. Čeština tak přejímala německé výrazy pro správní pojmy, řemeslné nástroje i běžné domácí předměty.

„Nebylo to často přejímání plánované nebo záměrné, jednalo se o vliv. Uvádí se, že nejsilnější vliv němčiny byl v druhé polovině 18. století, kdy sílila germanizace nebo se poněmčovala státní správa,“ komentuje profesor Pavel Himl z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Během národního obrození se čeští jazykovědci snažili germanismy vytlačit a nahradit je „čistě českými“ výrazy. Některé pokusy se ujaly – například „vzduch“ místo německého „luft“. U jiných to nevyšlo, jako například se slovem „čistonosoplena“ místo „kapesník“.

Rozumíte těmto germanismům?

Ačkoli i dnes někteří brojí proti přejímání z jiných jazyků, germanismy jsou pevnou součástí češtiny a mnohé z nich už ani nevnímáme jako cizí. Slova, která denně používáme, jsou například štrúdl, špajz, cajk, flaška, flek nebo knedlík.

Naopak řadu z germanismů už budou znát jen naše babičky a dědečkové – rozumíte třeba slovům: cvikl (z něm. Zwickel), lajntuch (z něm. Leintuch), šrajtofle (z něm. Schreibtafel) nebo vingl (z něm. Winkel)?

V oblasti řemesel a hospodářství najdeme germanismů více. Je ovšem otázkou, zda ještě známe samotný význam těchto slov. Patří mezi ně například šraňky, haubna, šichta a frc. Ať už říkáme „štrúdl“ nebo „jablečný závin“, jazyk se neustále vyvíjí. Proto, až příště zmerčíte v lokále nějaký šnycl a budete špekulovat, jestli si ho dát, vzpomeňte si, kolik germanismů denně používáme – určitě jste o tom neměli ani ánunk.