Dobrá zpráva z Máje: Děti si mají kde hrát

Premiérový Streetwork pro děti pořádala diecézní charita spolu se salesiánským střediskem. Na první akci tohoto druhu se sešlo na tři desítky převážně romských dětí.

„Když jsme se na charitě dozvěděli, co se děje na Máji, pocítili jsme velkou bezmoc. Pak nás ale napadlo, že úplně bezmocní nejsme,“ říká pracovnice charity Věra Michalicová.

Dvakrát týdně se na sídlišti mezi paneláky budou scházet děti všech barev pleti a společně s dobrovolnicemi si užívat volného času. Skákání přes švihadla, badminton, kreslení, balancování na laně, líný tenis a další míčové hry. To všechno připravily dobrovolnice pro první setkání.

„Předpokládáme ale, že děti nebude bavit dělat stále to samé, a tak máme připravené i jiné aktivity,“ řekla Budějcké Drbně Michalicová.

Rodiče jsou za organizovaný program rádi. Navzdory pěknému počasí jsou děti zavřené v panelových domech, jelikož se o ně rodiče bojí a ven je samotné nepouštějí.

„Samozřejmě se bojíme pouštět děti ven. Na internetu stále čteme výhrůžky týkající se právě našich dětí, a tak jsme rády, že se tu děje něco takového. Občas se po večerech bojíme vyjít z domu i my,“ shodují se dvě romské matky Miluše a Jana.

Patrným paradoxem však je, že se Streetwork konal v ulici Jana Štěcha, těsně vedle dětského hřiště s prolézačkami a pískovištěm. Tam si za dozoru rodičů hráli děti z ´bílých´ rodin.

„Je pravda, že jsou tady zatím romské děti. Snad to přiláká i ty ostatní. V průběhu programu jsem si všimla, že lidé z okolních panelových domů zvědavě sledují, co se to pod jejich okny děje. Někteří obyvatelé sídliště zde ostentativně venčili pitbuly,“ říká Věra Michalicová.

To ale dobrovolnice neodradí. Romské děti je berou jako autoritativní tety v červených tričkách. „Alespoň ostatní vidí, že i romské děti si umí hezky hrát,“ dodává ještě maminka Jana.

Streetworky budou probíhat až do konce prázdnin každé úterý a čtvrtek od pěti do půl sedmé. Věková hranice není nijak omezená a zapojit se do kolektivu se může dítě v jakémkoliv věku.

Samotné děti jsou z činnosti také nadšené. „Moc se nám tu líbí, hlavně to, že je nás tu tolik a že můžeme být venku. Rodiče nás v poslední době samotné nikam nepouští,“ říká devítiletá Romka Sára.

Právě kvůli dětem nepokoje na Máji začaly. Už je to téměř tři týdny a obyvatelé českobudějovického sídliště stále nemají klid. Nekonečné protesty, zadržování osob, strach. Tím vším se nechvalně proslavilo budějcké sídliště Máj po celé republice.

Je třeba si ale uvědomit, že nejen násilím lze něco vyřešit. I takový krok, jaký podnikla Diecézní charita České Budějovice, je krok k lepšímu... á propos, stále se hledají dobrovolníci.