Jestliže jsou lidé nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat, napsal Masaryk v odtajněném dopisu

Obsah dopisu zazněl v přímém přenosu Českého rozhlasu. Ještě před přečtením prošel dokument rychlou expertizou odborníků a archivářů, která měla ověřit jeho stav a pravost. Dopis byl z většiny napsán v angličtině a obsahoval celkem tři listy, pět stran. Odborníci, kteří zkoumali pravost, vyjádřili obavy o tom, že text nepochází z roku 1937, ale z léta roku 1934. V textu se psalo především o tom, jak by se měl uspořádat Masarykův pohřeb. Dopis předčítala a překládala archivářka Dagmar Hájková.

Co napsal Masaryk před sto lety?

Masaryk v dnes odtajněném dopisu hovoří o svém zdravotním stavu, přání ohledně pohřbu, ale i o politických otázkách a stavu společnosti. Dokument obsahuje sebereflexi, osobní vzkazy i kritické poznámky k národu a jeho vůdcům.

Podle odborníků Masaryk pronesl slova z dopisu v době, kdy se cítil vážně nemocný a domníval se, že jeho život se chýlí ke konci. „Jsem nemocný. Vážně nemocný. Je to konec, ale neobávám se. Budete pokračovat v práci,“ četla dopis archivářka Dagmar Hájková.

Masaryk se vyjadřoval i k otázkám národnostním a k soužití v tehdejším Československu. „Dejte Němcům, co si zaslouží, ale ne více,“ zaznělo podle Hájkové v dokumentu. První prezident se také kriticky vymezil vůči slovenskému vůdci strany Hlinkova slovenská ľudová strana Andreji Hlinkovi: „Hlinka je hloupák, ale musíme mu odpustit," přečetla Hájková.

Významnou část textu tvoří úvahy o jeho vlastní smrti a pohřbu. „Musíte udělat velký funus,“ stojí v záznamu. Masaryk se podle Hájkové k těmto úvahám vracel už od počátku 30. let.

Objevuje se i sebereflexe a kritika společnosti: „Jestliže jsou lidé nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat. Lidé jsou rádi hloupí, ale nedělejte jim to jednoduché. Hádejte se s nimi,“ četla archivářka Hájková. V jednom z posledních zaznamenaných poselství pak vyjadřuje svůj postoj ke smrti: „Lidé se bojí smrti, ale to není nic, čeho byste se měli bát. Jen si musíte koupit nové šaty. A hlavně funus.“

Dopis Tomáše Garrigua Masaryka.

Záznam ukazuje, že si Masaryk uvědomoval vlastní konec a zamýšlel se nad tím, jak by mělo být uspořádáno jeho poslední rozloučení. Současně přemýšlel o společnosti a národu: varoval, jak se chovat k menšinám, kriticky hodnotil některé politické představitele a vyjadřoval se k lidské slabosti i hlouposti.

Otevírání dopisu v živém přenosu Českého rozhlasu.

Dopis vznikl podle historika Jiřího Křesťana mezi 3. a 11. zářím 1937, tedy několik dní poté, co Masaryk prodělal mozkovou mrtvici. Státník, který se zasloužil o vznik samostatné československé republiky, abdikoval ze zdravotních důvodů v prosinci 1935. Zemřel v Lánech 14. září 1937.

Dokument byl do Národního archivu uložen 19. září 2005 tajemníkem prezidentova syna Jana Masaryka Antonínem Sumem s pokynem uchovat ho dvě desetiletí. Obálka podle Suma obsahuje Masarykova slova, která řekl krátce před smrtí svému synovi Janovi. Masarykovi potomci začátkem tohoto týdne požádali o prověření autenticity dopisu, který byl na přání prvního československého prezidenta odtajněn právě dnes.

Obálka i s obsahem se nyní vrátí zpět do Národního archivu, kde dokument projde důkladnější expertizou a restaurátorskými pracemi. Poté bude text oficiálně zveřejněn v celém kontextu. Historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu už dříve uvedla, že dopis může obsahovat krátké poselství, osobní vzkazy rodině, rady nebo kritické hodnocení společnosti.

Událost v Lánech vzbudila mimořádný zájem historiků, politiků i veřejnosti. Otevření dokumentu po sto letech není jen technickým aktem, ale také symbolickým okamžikem, který propojuje minulost se současností a znovu připomíná odkaz Prezidenta Osvoboditele.