Tvrdíme, že Valentýn je americká hloupost, ale restaurace plníme do posledního stolu
A je to tu zase. Růžová a rudá srdce zaplavují výlohy, ceny růží dramaticky šplhají nahoru, a mezi tím se ozývá národní rozhořčení: „Je to blbost z Ameriky!“, „Akorát chtěj tahat lidem peníze z kapes!“, „My máme první máj, ne tohle!“
Jenže pak nám to stejně nedá. Pracně sháníme volný stůl v restauraci a kupujeme předražený pugét a bonboniéru ve tvaru srdce, aby byl klid. A s plyšovým medvědem v ruce, kterého jsme koupili v supermarketu, protože byl v akci, rozhořčeně kritizujeme komerci všude kolem.
Spoustu lidí irituje, že bláznění kolem Valentýna k nám přišlo z Ameriky. Jenže, ruku na srdce, to, co všichni považují za americkou kulturu, má kořeny v Evropě. Skuteční „původní“ Američané s tímto romantickým cirkusem nemají nic společného.
Amerika je tak jen obrovský tavicí kotlík evropských tradic, které tamní byznys dovedl k bombastické dokonalosti až k absurdnosti. Ve finále tedy vlastně jen kritizujeme naši vlastní, jen o něco hlučnější a kýčovitější kulturu, která se nám vrátila jako bumerang.
Pak je tu náš „poctivý“, český 1. máj – den, kdy jdeme políbit partnera pod třešeň, jak nám velí tradice. Nejlepší na tom všem je, že si lidé často neuvědomují jednu věc: ať si každý dělá, co chce. Když chce někdo oslavovat lásku v únoru, ať to dělá. Když v květnu, prosím, jak je libo.
Takže si klidně kupte ten předražený pugét, zkritizujte u toho americký imperialismus a pak si dejte večeři při svíčkách. Hlavně klid. Protože v tomhle blázinci jsme všichni společně – ať už na 1. máje, nebo na Valentýna.
