DRBNA HISTORIČKA: Královská mincovna v Budějovicích razila stříbrné tolary pro celé království
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko vrací do časů, kdy v jižním traktu budějovického kláštera sídlila královská mincovna. Přibližuje její fungování, spory s místními církevními představiteli, příběh budějovických tolarů i to, jak se název této mince postupně rozšířil po Evropě a stal se předchůdcem dnešního dolaru.
V letech 1569 až 1611 sídlila v jižním traktu budějovického kláštera královská mincovna. Byla to pro město významná etapa v historii. Razily se zde tolary a může se s nadsázkou říci, že naše mincovna přispěla svými kvalitními stříbrnými tolary k rozšíření názvu „tolar“ po Evropě. Dokonce i v Americe připouštějí, že jejich dolar byl původně tolar z Evropy, z Jáchymova (Joachimsthaler), a trochu vlastenecky též z Budějovic.
Do Budějovic se dostala královská mincovna za zvláštních okolností. Z podání České komory ze dne 17. srpna 1568 se dozvídáme, že podle oznámení tehdejšího vardajna pražské mincovny Tobiase Gebharta v ní vypukl mor, jemuž podlehla i mincmistrova dcera. Ježto chasníci chtějí proto opustiti mincovnu a stříbro do pražské mincovny dováží se hlavně z Budějovic, navrhuje Gebhart, aby mincovna přeložena byla do Budějovic, kdež by se pořídilo zařízení nepatrným nákladem.
Maxmilián II. potom ve Vídni rezolucí ze dne 12. září 1568 k tomu svoluje. Oficiálně pak byla mincovna v Budějovicích zřízena dne 4. srpna 1569 a ustanoven v ní prvním mincmistrem Tobias Gebhart. První mince – tolary – byly odevzdány radě města dne 7. srpna 1569.
Předtím si komise prohlédla několik domů ve městě a určila, že mincovna bude zařízena v jižním traktu klášterního konventu. Dole byly dílny, nahoře bydlel mincmistr, vardajn a kontrolní písař. Provoz mincovny obstarávali chasníci. Mimo jiné se potřebovalo ve velkém uhlí a dřevo, přičemž Gebhart nedbal na okolí a postupně zabral klášterní sladovnu, kapli, dvůr, část zahrady i křížovou chodbu.
První stížnost městské radě na počínání mincmistra Gebharta podal opat kláštera Vincentius až v roce 1588, kdy už si mincovna dělala, co chtěla, a zabrala i klášterní kuchyni. Městská rada však nemohla královskému mincmistru nic nařizovat, naopak mincovna byla pro město přínosem a zdrojem věhlasu. Vyznělo to do ztracena, protože po roce 1600 klesala těžba stříbra v okolí Rudolfova.
Tolar vznikl v roce 1520 v Českém království jako jáchymovská stříbrná mince. Bylo to mimořádně hodnotné platidlo, které se v Evropě napodobovalo. Název „tolar“ vycházel z původního „thaler“. V Holandsku se například nazýval „daler“. Na začátku v Jáchymově to byl Joachimsthaler podle lokality Joachimsthal, což by se mohlo přeložit do češtiny jako Jáchymovské údolí.
Zdá se, že původní mince Thaler byla něco jako mince Dolní, Dolňák či Údolňák. Tak se to však nepřekládalo. Zůstal základ Thaler v němčině a poněvadž město Jáchymov se nacházelo v Českém království, ujalo se česky snadnější označení Tolar. Do Severní Ameriky přenesli název Thaler Evropané a tam bylo vyslovování přizpůsobeno angličtině na „Dolar“.
Jestli si Evropané vzali s sebou do Ameriky také budějovický tolar, doloženo není, ale možné to je. Byl kvalitní, neboť měl vysoký obsah stříbra (z Rudolfova). V roce 1611 byla naše mincovna ukončena, definitivně dne 23. listopadu 1611, kdy byl sepsán inventář toho, co zůstalo. Klášter zase dostal své prostory.
Jižní křídlo kláštera, kde bývala mincovna, sahající v půdorysu až na současný školní dvůr gymnázia, bylo zbořeno až v letech 1903–1904. To už stálo německé gymnázium (dnes gymnázium v České 64) a trakt kláštera s mincovnou vyloženě nepřekážel. Z České ulice k němu vedla ulička, vpravo se dvěma domky a vlevo s objekty solnice. Tehdy byl v městské radě proti bourání jen profesor Braniš.
