Chcete zachránit týraného psa? Víme, jak postupovat

Když si šla v noci zakouřit před klub, všimla si smutného psa, který čekal, až se jeho páníček vyřádí. Je to sice smutné, ale takový pohled není nic neobvyklého - uvázaní psi před hospodou jsou vidět na mnoha místech Budějc.

Veronika tomu ale nehodlá jen přihlížet, chce na problém upozornit. Třeba se lidé sami nad sebou zamyslí a uvědomí si, že jejich pes, který ještě ve dvě v noci stojí uprostřed města a vyhlíží svého páníčka, zrovna neprožívá vrchol blaha...

„Už z dálky bylo vidět, že je to nešťastný pes,“ zavzpomínala Veronika. „Měl sklopené uši, ocas a smutný pohled, který říkal - zachraň mě.“

Majitel místo toho, aby zpytoval svědomí, si ze psa ještě dělal legraci. „Když viděl mě a kamarádky, jak jsme u jeho fenky, přišel k nám, zarval za vodítko a začal fenku tahat sem a tam. Vždycky na ni zařval: Sedni! Bylo vidět, že poslouchá vyloženě ze strachu. Takhle jí motal hlavu. Chudák ani nevěděla, co se po ní tedy chce. On z toho měl děsnou srandu. Bylo to hrozné! Ale bohužel ne to nejhorší!“

Zděšená parta holek ho upozornila, že pes není hračka. „Odvětil, že ji to nevadí, že ji nic nebolí. V tom ji vzal za hlavu, vyzvedl do vzduchu a třásl s ní. Hrklo v nás! Tři holky začaly brečet a on z toho měl zase srandu,“ zmínila Veronika Haisová a dodala: „Ta fenka je nešťastné zvíře. Tahá ji všude po barech a do klubů, kde velmi hlasitě hraje hudba a jsou tam stovky lidí. Prý nám do toho nic není. Je to jeho pes a může si s ním dělat, co chce. Že se má dobře.“

Otázkou je, jak má člověk postupovat, když má podezření na týrání. Vladimír Kössl z českobudějovické odchytové služby Animal Rescue uvedl, že je situace v kvalifikaci jednání souvisejícího s týráním zvířat bohužel poměrně spletitá.

„Ne každý skutek je trestným činem, i když je za týrání označen v zákoně. Mnohem více případů jsou přestupky, nebo jiné správní delikty. Pro běžného člověka a pro zvíře už vůbec to není podstatné. Obecně můžeme říct, že každé podezření na týrání zvířat je třeba bezodkladně nahlásit místně příslušné veterinární správě - ta má v celém posuzování zásadní a rozhodné slovo, bohužel je poměrně pomalá.“

Vladimír Kössl dále doporučuje případ nahlásit souběžně místnímu obecnímu, nebo městskému úřadu (případně městské policii, pokud je) a Policii ČR.

„Jak už jsem poznamenal, ne každé týrání zvířete je trestným činem, nicméně policie je schopna poměrně pružně situaci zadokumentovat, nebo v případě prodlení i rozhýbat úředního šimla. Pokud potom uznají, že se nejedná o trestný čin, měli by překvalifikovat jednání na přestupek, případně jiný správní delikt a předat tomu, kdo je oprávněný ho řešit - tedy opět obce, nebo SVS,“ dodal.

Při oznámení je dobré popsat stav, ke kterému dochází, kde přesně to je,  jak dlouho to trvá, případně uvést svědky, nebo doplnit fotodokumentací - třeba jen z mobilního telefonu.

„Samozřejmostí by měly být kontakty a údaje o oznamovateli, i když úřady mají povinnost prověřit všechna oznámení - tedy i anonymní. Oznámení by mělo být podáno včas, aby bylo možné zvíře ochránit před zbytečným utrpením. Dále doporučuji požádat o informování, jak bylo v případu postupováno,“ řekl Vladimír Kössl.