Studenti VŠTE zpestřili den handicapovaným dětem z Centra Bazalka
„No, dojalo mě to,“ nezastírala Iveta Sýkorová, studentka českobudějovické Vysoké školy technické a ekonomické, když odcházela z Centra Bazalka, které se stará o těžce zdravotně postižené děti z celého kraje. Přišla za nimi spolu s dalšími posluchači, aby jim zpestřili den výrobou placek. Tedy ozdobných velkých knoflíků, které mohou zdobit batoh, oblečení stejně jako nástěnku.
Než ale z „plackovače“ vypadne, musí se připravit obrázek. Nakreslit, vybarvit, vystřihnout. Nebo upravit přinesenou fotografii. A právě tohle na terase centra, sídlícího v Budějcích v ulici U Jeslí, příznačně v objektu, v němž kdysi bývaly opravdu jesle, dělo.
„Pro nás to není jen zpestření dne, ale i posilování sociálních kontaktů dětí. Jen to, že se setkají s úplně jinými lidmi, mnohým pomáhá. Některé je třeba hodně plačtivé, jiné agresivní, další utíká. A taková setkání posilují přirozené situace, které děti uvidí v běžném životě. U klientů s autismem to zase pomáhá potlačovat strach z cizích lidí,“ říká Věra Srdečná, která tuhle obecně prospěšnou společnost na přelomu tisíciletí zakládala spolu s dvěma maminkami, když narážely na nepochopení s péčí o vlastní postižené děti.
„Řekly jsme si, že když to nechce nikdo dělat, tak se o ně postaráme. I postižené děti by měly mít šanci prožít normální život,“ popisuje, jak tato obecně prospěšná společnost vznikla. K ní dnes vedle stacionáře patří už šest let také Základní škola speciální a Mateřská škola speciální se čtyřmi třídami pro 24 žáků. Týdenní a denní stacionář pak poskytuje služby 42 klientům. Celkem v Centru Bazalka pracuje téměř 40 lidí - pedagogů, pracovníků přímé péče, fyzioterapeutů či provozních zaměstnanců.
„Ta práce je obdivuhodná. To nelze ani jinak říct,“ povídá Jitka Důrová, která stejně jako Iveta na VŠTE končí čtvrtý semestr oboru Ekonomika podniku. „Zajímalo mě to, chtěla jsem vidět, jak to v tomto zařízení chodí, a musím říct, že to je velmi těžká práce,“ dodala. Obě podobné charitativní projekty zajímají a jsou rády, že se do nich jejich škola zapojuje.
„Naše sociální aktivity bereme jako podporu stále ještě neprávem opomíjených skupin společnosti jako jsou právě handicapovaní a senioři. Chceme jim pomáhat, seznámit studenty s prostředím, které třeba neznají a přitom dát veřejnosti signál, že obě oblasti jsou součástí veřejného prostoru a zaslouží si naši pozornost,“ vysvětluje Ludmila Řeháčková z Útvaru prorektorky pro praxi a vnější vztahy VŠTE. Podobně proto v březnu třeba studenti navštívili klienty českobudějovického Domova pro seniory Máj. Zdobili s nimi napečené velikonoční perníčky, povídali si a studenti, kteří absolvovali část výuky v Německu a Nizozemsku jim vyprávěli, o tamním životě.
Podle Věry Srdečné je důležité, aby sociální služby nebyly na okraji zájmu společnosti. „Pro nás je třeba důležité udržení rodinných vazeb. Kdyby nebyl náš stacionář, někteří rodiče by postižené děti museli dávat do celoročních ústavů, a právě tyhle rodinné vazby by se přetrhaly. My se proto specializujeme na děti, které už v jiných zařízeních sociálních služeb byly a ,selhaly‘ tam, protože v nich třeba nebyl nadstandardní počet zaměstnanců, jaký máme my. Ten je pro péči o těžce tělesně a mentálně postižené klienty nezbytný.“
A spousta dalších věcí k tomu, dodejme.
Napsal Zdeněk Zuntych
