Z ulic Lagosu přes Herthu Berlín dorazil Adediran až do Dynama

Quadri, přibliž nám svůj příběh. Jaké byly tvé fotbalové začátky?
S fotbalem jsem začal už jako malý. Celé dny jsme s kamarády trávili hraním na ulici. Pak si mě, když už jsem byl o něco větší, všiml trenér a pozval mě do mládežnické akademie. A za tu jsem od té doby hrál. Problémem ale bylo, že moje rodina nebyla v tomto směru úplně podporující. Chtěla jen to, abych šel na školu a stal se vědcem, na kterého jsem studoval, takže to pro mě bylo s fotbalem trochu náročnější. Když jsem šel na školu, dostal jsem šanci hrát za školní tým, pak jsem se dokonce stal kapitánem. A v tu chvíli už rodina neměla na výběr. (smích)

O jaké době to mluvíme?
Myslím si, že mluvíme o době, kdy mi bylo zhruba deset let. Byl jsem kapitánem a rodiče mi dokonce koupili mé úplně první kopačky. To té doby nic. Hrál jsem tedy za školní tým, kromě toho také za mládežnický klub ve městě. Tehdy to všechno začalo.

Co bylo potom?
Dodělal jsem základní školu, pak přišla střední. Byl jsem vytržen ze svého přirozeného prostředí a přesunul se do jiné oblasti Nigérie. A znovu jsem hrál, postupem času se znovu stal kapitánem a začínalo to se mnou a fotbalem vypadat dobře. Hrál jsem také za akademii mimo školu, sbíral kontakty a chodil na testy do různých dalších týmů. V jedné z nich jsem pak dostal šanci a opustil školu. Rodiče z toho nadšení nebyli, ale já to udělal. Chtěl jsem zkusit dělat obojí, ale nakonec jsem se přesunul zpátky do Lagosu a hrál fotbal. (smích)

V Lagosu do hrál až do roku 2020, pak přišel přesun do Evropy. Jak se všechno seběhlo?
Když jsem byl ve škole, dostal jsem šanci jít do akademie. Tam se vybíralo pár kluků, kteří dostali šanci přesunout se do Evropy. A já byl jeden z nich. Na naše zápasy chodili skauti, kteří říkali, že jsem připravený. A tak jsem šel na testy. Nejprve to bylo Lotyšsko. Tam to ale nevyšlo, tak jsem se přesunul do Německa.

Tam už to bylo lepší?
Přišel jsem do Německa ve špatnou dobu. Přestupové okno se zavíralo, takže jsem přemýšlel, co dělat. A nakonec jsem skončil v amatérské lize. I tam jsem ale překvapivě byl ostatním na očích a začínaly si mě všímat také velké kluby. Dokonce z Bundesligy.

Kdo třeba?
Přišla si pro mě Hertha Berlín a pozvala mě k sobě na testy. Jenomže byla zrovna doba covidu a jeden z hráčů v týmu, do kterého jsem to měl jít zkusit, byl pozitivní, takže mě k nim nechtěli pustit. Dlouho jsem čekal na telefonát, ale nepřišel. A tak jsem se přesunul na Maltu. Nemohl jsem čekat na Herthu, chtěl jsem hrát a přišla nabídka. Tu jsem přijal a na Maltě strávil šest měsíců.

Jak se ti na Maltě dařilo?
Dařilo se mi až neskutečně. (smích) Za první tým jsem odehrál osm zápasů, dal jsem osm gólů a na pět dalších jsem nahrál. Kromě toho jsem zářil také v juniorském týmu, ve kterém jsem nasázel pět gólů ve čtyřech zápasech. Moji agenti představili mé výkony Hertě Berlín a ta mě znovu pozvala na testy do Německa. Měla o mě zájem a vyzkoušela mě v přátelském zápase s Dynamem Drážďany. Hrál jsem dobře a myslím si, že jsem zaujal.

Zaujal natolik, aby ti nabídla kontrakt?
Zájem o mě měla, stejně tak i Drážďany, ale ne hned. Chtěli si na mě ještě počkat. A tak jsem se vrátil s Herthou do Berlína. Ta mi pak ale zlomila srdce. Řekla mi, že se omlouvá, ale nemůže mi dát profesionální smlouvu, protože nejsem Němec. Že nemůžu hrát, protože nemám německý pas.

Jaké bylo pokračování?
Ten zápas s Drážďany viděl někdo z Dukly Praha. Pozvali mě na testy do Česka a těmi jsem znovu prošel. Tak jsem za Duklu začal hrát.

Začal jsi hrát druhou nejvyšší soutěž v České republice, dával góly, dařilo se ti také v poháru. Všechno tak vygradovalo lednovým přestupem do Dynama.
Hrál jsem, dal jsem nějaké góly a od listopadu loňského roku jsem byl v kontaktu s Dynamem a několika dalšími kluby z první ligy. Čekali jsme, jednání byla hodně dlouhá a skončila až teď v lednu. Všechno skončilo podpisem smlouvy tady v Dynamu.

Jak podpis smlouvy v Českých Budějovicích vnímáš?
Jsem nadšený. S kluky si dobře rozumíme, to samé s trenéry. Jsem z toho trochu překvapený, nečekal jsem, že to bude až takhle jednoduché. Ale je pravda, že prostě jen hrajeme fotbal a tam si každý s každým rozumí. Jsem za to moc rád a doufám, že společně dokážeme něco velkého.

Není mezi vámi jazyková bariéra?
Není. Pár z nich mluví anglicky, ale já rozumím češtině. Moc nemluvím, řeknu tak maximálně ‚dobré ráno‘, v obchodě ‚platím kartou‘, ale dokážu pochopit, o čem mluví. Dám si jedna a jedna dohromady. (smích) V tom problém není. Jsem tady už skoro dva roky, takže je to v pohodě.

Dva roky v České republice, pár dní na jihu Čech. Už ses stihl přestěhovat?
Už jsem se sem přestěhoval. Ještě tady sice nemám všechny věci, ale postupem času se tady usazuji.

Už jsi měl čas na průzkum města?
Ještě ne. Soustředím se jen a jen na fotbal. O víkendu máme první zápas a chceme veřejnost vyslat jasný vzkaz. Jestli vyhrajeme, změníme pohled lidí na nás a náš fotbal. Chci pomoct týmu, jak je to půjde. Jak bude v mých silách. Chci se rvát za tenhle klub, tohle logo a všechno, co představuje. Myslím pouze na to, abych týmu pomohl a fanouškům vykouzlil úsměv na tváři. O to jde především.