sobota 19. června 2021 Leoš

Sympaťák Sandro je v Dynamu spokojený

Brazilec Sandro si během svého zatím krátkého působení na jihu Čech získal na svou stranu hodně fanoušků a přinášíme tak rozhovor, kde vypráví o svém působení v Brazílii, Rakousku i USA. Dále se dočtete, co plánuje Sandro do budoucnosti a jak se mu líbí v Dynamu.

Článek vznikl za podpory dalšího brazilského hráče Fernanda Hudsona, který ochotně rozhovor překládal.

Dynamo má dva hráče z Jižní Ameriky
Není moc obvyklé, aby klub hrající českou fotbalovou soutěž měl ve svém kádru hráče z jihoamerické Brazílie, natož dva. Přesně tím se může pochlubit českobudějovické Dynamo, za které hraje již čtvrtou sezonu Fernando Tobias Hudson a nově od letošní sezony také Jose Ferreiro da Silva Sandro. Oba spolu vytvořili nerozlučnou dvojici a chtějí pomoc Dynamu dostat se do vyšších pater v tabulce.

Psal se rok 1986, když se Sandro narodil. Bylo to v brazilském městě Iasu. Jeho první fotbalové krůčky začaly poměrně pozdě. Oproti většině vrstevníků nehrál fotbal od první třídy. I když si s kamarády chodil kopat, tak do svého prvního fotbalového klubu se přihlásil až v deseti letech. Vybral si mančaft Vitoria Bahia, tým, který je tradičním účastníkem nejvyšší brazilské soutěže.

„Vzpomínky na své začátky mám jen ty nejlepší. Hrozně rád si ty časy vybavuji, protože to bylo krásné období,“ vzpomíná na své první fotbalové zkušenosti levonohý brazilský záložník Jose Ferreiro da Silva Sandro. „Ve Vitorii jsem zažil hodně fotbalových úspěchů.“ Jaké má Sandro namysli? Naznačuje své účinkování v brazilské reprezentaci, které nebylo jen ojedinělou záležitostí. „Nominace jsem dostával od svých patnácti let pravidelně,“ poodkrývá své zkušenosti s národním mužstvem Brazílie.

Trenér kategorie U15 si ho tehdy vyhlédl jako nadějného hráče, který hraje stabilně za mládežnické celky Bahie. Právě mladí hráči Vitorie se stávají často terčem skautů a trenérů. „Když jsem byl mladý, tak jsme měli ve Vitorii velmi silné mládežnické týmy. Podařilo se dát dohromady týmy, které vyhrávaly ve všech kategoriích,“ vzpomíná dále Sandro na své začátky. „Za nominaci do reprezentace jsem byl samozřejmě hrozně rád. Byla to pro mě odměna za snahu a práci. Veliká pocta to byla i pro můj klub a celou rodinu.“

Na co se dává v Brazílii důraz u mládežnických kategorií? „Ve fotbalové akademii jsem se nejvíce naučil hrát technický fotbal. Ostatně na to se v Brazílii hodně dbá. Musím podotknout, že mi tyto zkušenosti v kariéře pomohly asi ze všeho nejvíce,“ míní nyní pětadvacetiletý hráč Dynama. Jeho brazilská mise v reprezentaci byla nejúspěšnější v roce 2003. To se stal se svými vrstevníky mistrem světa.

Sandro nepatřil k hráčům, kteří by v reprezentaci zabírali jen místo v nominaci. Naopak se ihned stal díky své pracovitosti a šikovnosti členem základní sestavy a v té se udržel po celou svou reprezentační kariéru. „Při své první nominaci se mi dařilo a stabilně jsem hrál,“ doplnil Sandro, který nejvíce vzpomíná na titul mistra světa v roce 2003. Ten získal s kategorií U17. „Turnaj byl velmi těžký a odehráli jsme hodně vyrovnaných zápasů. Pomohlo nám i potřebné štěstí v cestě za titulem,“ míní dále Sandro.

Cesta za ziskem titulu a přestup do Vasco de Gama
Šampionát se konal ve Finsku a v základní části se Brazílie potkala ve skupině C Portugalskem, Kamerunem a Jemenem. Po třech utkáních měla Brazílie bilanci dvou výher a jedné remízy. Skupinu vyhrála a postoupila do čtvrtfinále proti USA. „První vyřazovací utkání jsme zvládli v pohodě. USA jsme v Helsinkách porazili 3:0,“ upřesňuje Sandro. Čtvrtfinále sledovalo přes 6 000 diváků.

V semifinále se Brazilci utkali s Kolumbií a v Tampere vyhráli 2:0. I tento zápas sledovalo hodně diváků. Na stadion jich dorazilo 7 675. Zbývalo nejdůležitější utkání – finále se silným Španělskem. „To byl opravdový boj. Za Španělsko hráli například Francesc Fábregas, Paco Borrego nebo David Silva,“ dodal Sandro. Všichni vyjmenovaní hráči hrají nyní nejvyšší španělskou soutěž. Na stadionu Finnair v Helsinkách rozhodl utkání jediným gólem Leonardo. „Tenhle moment je v mojí kariéře zatím ten největší. Sledovalo nás více jak 10 000 diváků.“ Leonardo vstřelil gól již v 7. minutě.

Podle Sandra byl tento úspěch odrazem pro jeho další angažmá. „Udělal jsem si jméno a začaly se o mě zajímat další kluby.“ Do brazilské reprezentace dostal Sandro celkem 23 pozvánek a všechny přijal. Prosadil se i gólově. „Sice jsem vstřelil za reprezentaci jen jeden gól, ale i tak jsem spokojený. Na další jsem nahrával.“ Někdo by si možná pomyslel, že jeden vstřelený gól je málo, ale za reprezentaci nehrál Sandro vždy záložníka. „Trenér mě často posílal na levého obránce a odtud je těžké se gólově prosadit.“

Post obránce je však minulostí a brazilskému hráči více vyhovuje hra v záloze. Tu podědil po svém otci, který svého času také hrával fotbal. „Taťka byl záložník a říkal mi, že by chtěl mít záložníka i ze mě,“ uvádí dále Sandro. „Když mě trenér jednu chvíli dával na beka, tak jsem hrál v obraně. Byl jsem rád za místo v základní sestavě.“ Dlouho to ale nevydrželo. Sandrův trenér postupem času zjistil, že jeho místo je v záloze a vrátil ho tam.

Sandro vyrůstal ve fotbalové rodině. Své zkušenosti mu postupně předával i otec, který s fotbalem musel skončit v relativně nízkém věku. „Svou kariéru dotáhl až do druhé nejvyšší brazilské soutěže. Bohužel měl často problémy se zdravím, které mu nesloužilo nejlépe,“ upřesňuje situaci kolem otce Sandro. „Když bylo taťkovi 30 let, tak měl veliké problémy s kolenem a musel ukončit kariéru.“

Po mistrovství v roce 2003 koketoval Sandro s několika kluby, ale zůstal ve Vitorii. Přestoupil až v roce 2006 a nakonec se dohodl na angažmá ve velkoklubu Vasco de Gama. Byla to dvouroční mise. „První rok byl velice podařený. Vasco je výborný tým a dařilo se mi tam. Mimo jiné jsem se potkal například s ikonou brazilského fotbalu Romáriem,“ vzpomíná Sandro. „Když jsme hráli v Riu de Janeiru proti Flamengu, tak bylo na stadionu 70 000 diváků. Vytvořili neuvěřitelnou atmosféru, na kterou se nezapomíná. Byly to dobré zkušenosti, protože Vasco je špičkový tým.“

Ještě než si Sandro vyzkoušel evropské angažmá, tak hrál v USA. To bylo v sezoně 2007/2008. Z klubu Vasco de Gama odešel tehdy jedenadvacetiletý záložník do státu Ohio, kde sídlí tým Columbus Crew. „Bylo to půlroční angažmá a nebylo moc podařené. Často byly problémy s dokumenty a tak jsem odešel,“ dodal Sandro. Columbus byl dle jeho slov předtím dvakrát po sobě mistr Major League Soccer a místo dobrých podmínek byla tato štace špatná a nepovedená.

Období kolem SK Austria Kärnten
„Přemýšlel jsem často, co budu dělat. Jestli se vrátit do Brazílie nebo zkusit štěstí jinde. Sen každého fotbalisty v Jižní Americe je ten, že bychom si chtěli zkusit angažmá v Evropě,“ odkrývá Sandro touhu zkusit odcestovat za oceán. Mezi největšími důvody a lákadly jsou dle Sandra možnost hrát Ligu mistrů anebo Evropskou ligu. „Obě soutěže jsou hodně prestižní,“ míní dále. „Jednou mi zavolal manažer a řekl mi, že by pro mě měl nabídku u rakouského týmu.“ Zda to bylo dost lákavé na to, aby Sandro opustil rodnou Brazílii?

„Určitě. Byla to rakouská nejvyšší soutěž a měl jsem na ten klub velmi dobré reference. S přijetím nabídky jsem moc neváhal,“ odkrývá začátek svého evropského působení. Do SK Austria Kärnten přestoupil Sandro v roce 2008 a hned se stal oporou týmu. Během svého dvouročního působení vstřelil osm branek. Celkem nastoupil do 48 utkání v rakouské Bundeslize. „V Rakousku se mi líbilo, ale bohužel se klub dostal po dvou letech do finančních potíží. Souviselo to se smrtí majitele klubu.“

SK Austria Kärnten tedy dle slov Sandra sestoupila do třetí rakouské ligy a to znamenalo konec. „Mrzelo mě to, protože celá fotbalová struktura byla v týmu dobrá.“ Během této nepříjemné doby měl Sandro velmi špatné myšlenky. Uvažoval i o konci kariéry. „Byl jsem z této situace hodně smutný. V hlavě se mi motalo, že s kariérou skončím. Naštěstí mi hodně pomohla rodina s přítelkyní, která mi říkala, že nějaká nabídka přijde a ať ještě počkám,“ vypráví Sandro o období před přestupem do Dynama.

Dynamo v boji o Sandra předčilo i Rosenborg Trondheim
I když neměl Sandro žádný tým, tak občas chodil na tréninky s druholigovými či třetiligovými rakouskými týmy. „Většinou jsem se ale připravoval sám. Hodně jsem běhal a chodil do posilovny.“ Následoval přestup do Dynama, které o svého nynějšího hráče muselo bojovat i se silnější konkurencí. „Ještě před příchodem do Českých Budějovic jsem byl na několika testech, ale většinou to skončilo na neúspěšném jednání mezi klubem a manažerem.“

Vedení Dynama „přetlačilo“ v boji o brazilského záložníka i norský klub Rosenborg Trondheim, který letos vyřadila Viktoria Plzeň v předkole Ligy mistrů. „Musím podotknout, že jsem rád, že jsem si vybral Dynamo. Jsem tu maximálně spokojený,“ chválí si Sandro podmínky v Českých Budějovicích. „Ještě se o mě zajímaly další kluby, ale jednání s vedením Dynama bylo nejlepší.“

V Českých Budějovicích je Sandro první sezonu a hned si vybojoval místo v sestavě trenéra Františka Cipra. „Klub je po všech stránkách dobrý. Je zabezpečený z hlediska finanční stránky i má dobré tréninkové možnosti. Líbí se mi i město jako takové. Naštěstí jsem zapadl i do kabiny, kde se ke mně hráči, maséři i doktoři chovají pěkně. Všichni jsme tu kamarádi,“ říká dále Sandro.

Při otázce, aby zhodnotil úroveň české, brazilské, americké a rakouské nejvyšší soutěže se chvíli zamyslí a říká: „Soutěž v Brazílii je jiná než všechny ostatní soutěže. Hraje se tam hodně technicky. V Rakousku je to zase více o soubojích. Tam je málo prostoru pro hru. V Rakousku se rychle napadá hráč s míčem. Gambrinus liga je taky jiná a musím říct, že mě osobně hodně vyhovuje její styl hry,“ hodnotí Sandro.

A proč se mu v české lize tak moc líbí? „Týmy se snaží o kombinaci, a tudíž jde míč od nohy. Na kraji zálohy se mi po přihrávce do běhu naskytuje prostor a to potřebuji. Když vidím před sebou mezeru, tak hned běžím do útoku. Česká liga vyhovuje ofenzivním hráčům a to se mi líbí.“ Oproti české lize je hodně jiná ta americká, která dle slov Sandra je podobná rakouské lize. „Taky je to hodně o soubojích a bojovnosti.“

V porovnání brazilského záložníka je tedy nejlepší česká liga. Ne kvalitativně, ale z hlediska ofenzivních možností pro hráče. I když má Dynamo velmi dobré tréninkové centrum Složiště, tak Sandro uvedl, že lepší centra poznal v Brazílii. Hlavně ve svém prvním klubu Vitoria Bahia. „Vitoria a Vasco de Gama mají ještě větší centra s lepším vybavením. To je ale dané možnostmi klubu. Na druhou stranu Vitoria má tyto centra určena pouze pro výchovu mládeže, takže dospělé složky mají tréninky jinde. Jak jsem již říkal, tak je to hodně dané tím, že Vitoria je taková líheň mladých talentů,“ upřesňuje Sandro fungování brazilských fotbalových akademií pro mládež. “

"Diváky přilákáme pouze lepšími výsledky," je si vědom Sandro
Atmosféry na Střeleckém ostrově mohou být jistě lepší a přesně to si Sandro přeje. „V Brazílii chodí na normální ligové utkání 20 až 30 tisíc diváků. V USA jsou návštěvy také vysoké. Samozřejmě je to dané i počtem obyvatelstva. Například v Rakousku chodilo na zápasy přibližně 8 000 fanoušků,“ srovnává Sandro ligy pohledem na tribuny. „Jde ale o to, že všude diváci bláznili kvůli svému týmu. Neustálé fandění bylo na denním pořádku. Tady v Dynamu se lidé taky snaží fandit, ale návštěvy by mohly být trochu vyšší.“

Záložník tak naráží na fakt, že diváci na Střelecký ostrov přijdou ve větším počtu jen na Spartu, Slavii či Plzeň. „Chápu, že lidé nechtějí chodit na tým, který je poslední. Doufám, že se zvedneme a lidé na tribuny přivedeme. Moc by nám to pomohlo,“ věří Sandro v podporu diváků. Společně s dalším brazilským hráčem ve službách Dynama Hudsonem jsou u českobudějovických fanoušků hodně oblíbení.

Fanoušci často skandují jména obou hráčů. „Když se mi povede akce nebo se na hřiště dostanu v průběhu utkání a lidé volají moje jméno, tak je to pro mě obrovská motivace. Samozřejmě mě to burcuje k ještě lepším výkonům. Motivace u mě potom stoupá o tisíc procent,“ děkuje Sandro fanouškům za podporu. „Věřím, že bude ještě větší, když se zvedneme a opustíme sestupové příčky.“

Nejbližší možnost, jak diváky potěšit, mají hráči Českých Budějovic již v nejbližším utkání se Slavií Praha, kam se chystá i výjezd fanklubu. „To je skvělá zpráva. Věřím, že v Praze uhrajeme minimálně remízu a fanoušci nám k ní pomohou,“ popichuje na dálku Sandro přihlášené fanoušky na výjezd. Další utkání odehraje Dynamo doma a přijede Žižkov, který Jihočeši již dokázali porazit v Ondrášovka Cupu. „Z aktuální pozice týmu v tabulce jsem zklamaný, ale musíme se dívat před sebe a bojovat o každý bod,“ je si Sandro vědom důležitosti každého utkání.

„Nejsme nejhorší tým. Bohužel se nám nedaří a ještě jsme nevyhráli. Na Slavii musíme hrát jako tým a každý musí pomáhat spoluhráči,“ mluví Sandro o nejbližším duelu. I když není v Česku dlouho, tak zaregistroval, že ve Slavii není vše v pořádku. „Slyšel jsem, že nový trenér Slavie Straka je původem z Dynama a sparťan. Toho bychom měli využít. Třeba bude pokračovat boj fanoušků proti Strakovi,“ hledá brazilský záložník možné skulinky pro úspěch na Slavii.

Pokud se podaří, tak by to chtělo případný bodový úspěch se Slavií potvrdit vítězstvím v utkání s Žižkovem. „Pohárový zápas byl dobrý. Porazili jsme tým z ligy a dokázali si, že na to máme. Hodně nás povzbudila i remíza s mistrem z Plzně. Bohužel nás poměrně hodně doprovází smůla,“ naráží Sandro například na inkasovaný gól s Teplicemi, který byl po teči a odrazu od tyče.

Sandro je již několik zápasů stoprocentně připraven. V úvodu přípravy si zlomil palec a musel si dát pauzu. „Mrzelo mě to, protože jsem byl na zápasy natěšený.“ Brazilský hráč další zdravotní problémy nikdy neměl. „Musím zaklepat, že zdraví mi zatím slouží. Kromě nějakých šrámů ze zápasů jsem nikdy nic vážnějšího neměl,“ při odpovědi Sandro hluboce oddechuje a je vidět, jak mu záleží na jeho zdravotní stránce. „Snažím se o sebe dbát a nezanedbávám žádnou rozcvičku.“

Po příhodě v Rakousku, kdy Sandro uvažoval o konci kariéry, mu s rozhodnutím počkat pomohla rodina a hlavně přítelkyně. V Českých Budějovicích je ale většinou bez rodiny. „Ta je v Brazílii a moc se s ní nevidím. V kontaktu ale samozřejmě jsme. Přítelkyně žije v Rakousku, protože tam má zaměstnání. Jezdí za mnou každých čtrnáct dní, kdy hrajeme domácí utkání,“ uvedl Sandro o situaci kolem své rodiny.

"Mluvit česky? Zatím rozumím jen pár slovům," míní Sandro
Problém pro Sandra je jazyková bariéra. Čeština je zatím jedna velká neznámá. „Umím velmi málo. Rozumím jen místy pár slovíček. Fernando (Hudson – pozn. autora) mi říkal, že se domluví, ale gramatiku stále nechápe. Český jazyk je hodně těžký.“ S překladem pokynů od trenérů a domluvou s okolím používá Sandro právě Hudsona, který kromě role hráče má tedy i funkci překladatele. „Uvidíme za pár měsíců, třeba se česky naučím,“ dodal Sandro s velikým úsměvem na tváři. Ten mu zůstal i při povídání o českém pivu. „České pivo je dobré pivo. Myslím, že jsem chutnal Plzeň. Bylo to ale jen jedenkrát. Nemohu dopustit, aby mi narostl pupek.“

Ligu mistrů nebo Evropskou ligu si Sandro zatím nezahrál. Podobné soutěže mají i v Jižní Americe a tam už Sandro okusil úroveň mezinárodního měření sil. „Copa Libertadores, což je obdoba Ligy mistrů, jsem nehrál. Tam se dostanou týmy jako Sao Paulo nebo Rio de Janeiro. Hrál jsem ale Sudamericano, což je zase obdoba Evropské ligy.“ Povedlo se mu to při štaci v klubu Vasco de Gama. „Pro moji kariéru bylo i toto důležité, protože jsem získal další zkušenosti. Doufám, že i díky nim pomohu Dynamu do první poloviny tabulky, kam patří,“ říká sympaticky Sandro.

Na dresu českobudějovického Dynama nosí Sandro číslo 25 a jak uvedl, tak toto číslo si vybral poprvé až na jihu Čech. „Pětadvacítku jsem si vybral proto, že když jsem do Dynama přišel, tak mi bylo pětadvacet let.“ Dříve nosil Sandro jiná čísla. A ne jedno. V mládí to byla například šestka. „S tou jsem vydržel hrát hodně dlouho. Vlastně asi po celou moji kariéru v brazilských klubech. Potom jsem měl asi už jen jedno číslo.“

Kromě titulu mistra světa získal Sandro i individuální ocenění. V roce 2005 byl vyhlášen nejlepším nováčkem, což se projevilo v ceně „překvapení týmu“. „Tohle ocenění jsem získal ve Vitorii. Byl jsem mladý a oblíbený. Vybrali si mě fanoušci a dostal jsem od nich dárky,“ vzpomíná Sandro opět na své první angažmá. „Asi dvakrát nebo třikrát jsem byl vyhlášený hráčem utkání při reprezentačních akcích.“

Španělsko i Anglie Sandra hodně lákají, ale až po druhé české lize
Má Sandro vyšší cíle, než je česká liga, a kam by chtěl svou kariéru ještě dotáhnout? V odpovědi vyjmenoval dvě nejlepší ligy světa. Anglickou Premier League a španělskou Primera División. „To je sen asi každého fotbalisty. Takovéto ligy jsou obrovským lákadlem, jsou sledované a výkonnostně nejlepší. Kluby bych si také vybral, ale spokojen bych byl v každém klubu z těchto soutěží,“ dodal Sandro s úsměvem.

Ihned při další otázce ale zvážněl. Potom začal mluvit a odpověď na otázku, zda by v Českých Budějovicích zůstal i v případě sestupu do druhé ligy, vyhrkl bez přípravy. „Nemyslím si, že bychom sestoupili. Věřím, že máme na první polovinu tabulky,“ začal Sandro s odpovědí. „Kdybychom sestoupili, tak společně s týmem půjdeme do druhé ligy i my hráči, kteří jsme ligu neudrželi. Proto by každý hráč měl mít takový charakter, že z týmu neuteče, a naopak mu pomůže v rychlý návrat zpět do nejvyšší soutěže. Věřím, že pokud by se tak stalo, tak kádr zůstane pohromadě a ligu vybojujeme zpět hned v první sezoně,“ uzavřel Sandro rozhovor sympatickou odpovědí.

O Sandrovi se vyjádřil i trenér A-týmu Dynama František Cipro:
„Musím přiznat, že vypadá, že už si zvyknul na Gambrinus ligu. Sandro je hodně fotbalový typ hráče, což je vidět i na trénincích. V dalších utkání bude dostávat příležitost hrát od začátku zápasu. V utkání proti Teplicím o poločase střídal a hodně nám to pomohlo. Sandro zahrál dobře a přihrál na vyrovnávající gól.“

Zdroj: www.dynamocb.cz

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.