Jihočeška a bývalá mládežnická hráčka Písku či Slavie Praha – Tereza Vanišová – se chystá na třetí rok v zámoří, kde studuje vysokou školu a hraje za Main. Jedenadvacetiletá útočnice vyhrála Hokejistu sezony, ale ke spokojenosti jí chybí týmový úspěch.
Jaká byla sezona 2016/2017, za kterou jste získala hlavní cenu v anketě Hokejistka sezony.
Co se týče individuálního pohledu, tak jsem spokojená. Ale v týmovém hodnocení to nebylo ono. V Americe jsme si s holkama nevedly moc dobře. Nedostaly jsme se ani do play-off. V reprezentaci jsme nevyhrály kvalifikaci o olympiádu, což je velká škoda. Budeme tam chybět. A na mistrovství světa jsme spadly, ale naštěstí se nepadá, takže jsme se udržely. Ale celkově to nejsou pozitivní výsledky. Hokej není individuální sport, takže v celkovém pohledu spokojená být nemůžu.
V kvalifikaci jste s reprezentací patřily mezi favoritky. Proč to nevyšlo?
Šance tam byla. Největším soupeřem byly Švýcarky. To jsme věděly. Další dva soupeře jsme relativně v pohodě porazily a bylo to o tom jednom zápase. Se Švýcarskem jsme sice vedly, ale soupeř dal pak góly z přesilovek a otočil to. Možná jsme ještě nebyly až tak vyzrálé po taktické stránce. Měly jsme také dát více gólů.
Už jste to nakousla, že v Americe se vám také nevedlo. Co vám chybělo k postupu do play-off?
V týmu je hodně nových hráček a asi chyběly zkušenosti, protože plno holek hrálo soutěž poprvé. Paradoxem je, že jsme dokázaly porazit nejsilnější týmy, ale pak jsme prohrály s tabulkově slabými týmy. Měly jsme hodně výkyvů.
Pro vás to byl první rok za oceánem?
Ne, druhý. První rok jsem byla v Kanadě, teď jsem v Americe. V Kanadě to byla spíše taková přípravná hokejová škola.
Co studujete?
První rok jsem studovala obecná témata a od příštího roku se budu věnovat fyzioterapii.
Takže relativně můžete zůstat ve sportu i po pracovní stránce. Plánujete to?
Je to jedna z variant chytit se někde u některého týmu. Nebo by mě lákalo otevřít si vlastní fyzio.
A bylo by to doma v Česku nebo plánujete zůstat v Americe?
To je strašně daleko. Nevím. Plánuji, že kromě současných tří let bych chtěla v Americe dále studovat ještě magisterský obor, což jsou další dva roky.
Co je v ženském hokeji nejvíc? NHL?
Asi ano. Pro mě osobně je to ale olympiáda a mistrovství světa. Zkrátka reprezentace. Ženská NHL mě popravdě zklamala. Super je samozřejmě ten univerzitní hokej, kdy mám stipendium, hraji hokej a studuji. V Česku by mi tohle nikdo nedal.
V NHL nejsou profesionálky?
Ne. Sice nějaké peníze ty holky dostávají, ale stejně musí pracovat, protože by je to neuživilo. Navíc mají třeba jen dva tréninky týdně.
Takže NHL není lákadlo? Kde byste si chtěla zahrát?
Lákadlo to samozřejmě je, ale myslela jsem, že tam jsou jiné podmínky. NHL navíc hraje asi jen šest týmů. Dále mě láká i Švédsko, kde je přímo liga žen.
Jaké máte přejezdy mezi zápasy? Létáte?
Ne, jezdíme autobusem. Na zápasy to máme čtyři až sedm hodin cesty.
Jaký byl přechod z chlapeckého dorostu mezi ženy?
Je tam hodně rozdílů. Nesmí se hrát do těla, ale na druhou stranu je hokej zákeřnější. Pro diváka je to asi i pomalejší. Myslela jsem, že to bude jiné, ale možná se tam píská ještě přísněji než v Evropě. Kolikrát je to pro nás ale těžší, protože když nemůžu hrát do těla, tak si musí člověk na soupeře více najet, počkat si na něj…
V Česku není ženský hokej až tak rozšířený. Jak se bere v Americe?
Záleží na lokalitě. V některých státech je to sledovaný sport, jinde zase moc ne. Oproti Česku tam ale hraje hokej plno holek a není to nic neobvyklého. Nejsou tam takové ty předsudky, že hokej musí hrát jen samé mužatky. To vůbec.
Kdy přišla nabídka jít hrát za oceán?
Jejich skauti se jezdí dívat na mistrovství světa a další turnaje. Musela jsem pak splnit různé testy, aby mě na vysokou vzali. Byla jsem samozřejmě ráda, že jsem tuhle šanci dostala.
V jaké hale hrajete? Kolik na vás chodí diváků?
Na nás skoro nikdo (úsměv). Na kluky je ale vyprodáno. Halu máme pěknou, srovnala bych jí velikostně se zimákem v Písku.
V létě se připravujete sama?
Ano. Od kondičního trenéra týmu máme svoje plány a každý týden jsme v kontaktu.
Až skončíte se školou, budete chtít pokračovat?
Já ano. Holky v Americe ale po škole nemají moc šancí jít někam hrát, takže po univerzitě to pro ně bude znamenat z velké části konec kariéry.
Jak dlouho plánujete reprezentovat? Vydržíte do další olympiády?
Pokud to půjde, ráda bych klidně reprezentovala na dvou, třech olympiádách (úsměv). Záležet bude na zdraví a času, jestli budu moc trénovat a někde hrát.
Co udělat pro to, abyste se dostala víckrát na podium při vyhlášení Hokejistky sezony?
Pořád na sobě musím pracovat. Je to ale souhrn několika věcí. Nemusí se dařit týmu, nemusím dávat góly a hned se to promítne. Ne vše ale mohu já sama ovlivnit. Nicméně se těším zpátky do Ameriky a na ten kolotoč kolem hokeje.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
