Matěj Toman: Půjdu do toho naplno, chci dokázat, že do týmu patřím

Máte za sebou osm týdnů suché přípravy. Jak se po nich cítíte?
Letní příprava byla hodně podobná té loňské. I se soustředěním byla velice náročná. Posilovna, kondiční cvičení a doplňovali jsme to různými hrami. A cítím se teď dobře, myslím, že nám příprava do sezóny dala hodně.

Co bylo vaším osobním cílem v přípravě, na čem nejvíce zapracovat, jakou část těla nejvíce posílit?
Musel jsem dát do pořádku hlavně svou ruku, kterou jsem vlastně od října necvičil. Takže jsem se musel, jakmile jsem dostal zelenou od doktorů, zaměřit hlavně na vršek těla, nejdřív samostatně každou ruku zvlášť a pak to dát nějak dohromady.

Mohl jste vše podstoupit bez úlev? Nebo jste nějaká cvičení ještě musel vynechávat?
Občas mě ještě omezovala kovová dlaha v ruce, takže jsem dělal jiný druh cvičení, ale jinak jsem si nijak výrazně ulevovat nemusel.

Od 18. července čeká na tým poslední týden přípravy na suchu, ve kterém navíc všichni hráči absolvují fyzické testy VO2MAX a Wingate test. Připravujete se na ně i během dvoutýdenního volna?
Minulý týden jsem chodil k mému kondičnímu trenérovi Josefu Žáčkovi. Teď jsem sice na týdenní dovolené u moře, ale budu to kombinovat s nějakým sportem, během nebo posilovnou. Takže určitě nebudu jen ležet na pláži, ale trochu odpočinout si je potřeba. Oba testy se absolvují na kole. V letní přípravě už jsme podstoupili silové testy a test v běhu na 1500 metrů.

Kdo byl nejlepší běžec v týmu? A jak se vedlo vám?
Dobře běhá Roman Vráblík nebo Mikuláš Hovorka, já jsem byl mezi kluky na přípravě někde v lepším středu.

Když se vrátíme k vašemu nešťastnému zranění. Můžeme tedy zaklepat na dřevo, že ruka drží?
Drží. Na ledě jsem byl zatím jen párkrát, takže je to bez nějakých větších problémů. Trochu to cítít je, ale věřím, že se to časem poddá a bude to dobrý. Nezbývá mi nic jiného, než doufat.

V prosinci jste ještě doufal, že se blíží závěr rekonvalescence, čeká vás kontrolní rentgen a že se snad dočkáte brzkého návratu na led. A to bohužel nedopadlo. Co se přihodilo?
Čekalo se, že se ruka zahojí hned po první operaci. Což se bohužel nestalo, váhali jsme, zda jít nebo nejít na druhou operaci. Nakonec nebylo vyhnutí, naštěstí nebyla nijak závažná, vyndali mi z ruky jeden drátek, který tam ale paradoxně hodně vadil. Po operaci jsem musel čekat dalších sedm týdnů, než bylo možné ruku vůbec nějakým způsobem zatěžovat.

Jaký jste teď kamarád s bruslemi?
Dlouho jsem bruslit vůbec nemohl, začal jsem až krátce před kontrolním rentgenem, kdy už jsem si myslel, že vše bude v pohodě a budu moct naskočit. Když se ukázalo, že musím na druhou operaci, na led jsem chodil i nadále, abych aspoň něco dělal, ale to po operaci skončilo. Začal jsem tak chodit na led před nějakými čtyřmi týdny, abych to do sebe dostal. Byl to nezvyk, po těch dlouhých týdnech a měsících. Ruka drží, střelu mám tedy teď příšernou, ale já nikdy neměl kdovíjakou (úsměv). Ale doufám, že to zlepším a do sezóny to bude v pohodě.

Co myslíte, že s vámi tak dlouhá herní absence udělá, nemáte obavy?
Trochu ano. Já do toho ale půjdu naplno, budu se snažit trenérům ukázat, že na to mám, že toto omezení ve mně nezanechalo žádné následky. Budu se snažit dokázat, že do týmu patřím a doufám, že to vyjde.

Bavil jste s trenéry, jaké s vámi mají plány?
Zatím jsme žádné velké rozhovory neměli. Jen ať se připravím na sto procent, co nejlépe to půjde.

V minulé sezóně jste si užil vrchovatě sledování zápasů z tribuny. A několikrát jste pro klubový instagram po třetinách komentoval průběhy zápasů. Za mě si myslím, že vám to velmi dobře šlo. Jak jste se v tom našel?
Nějaké ohlasy jsem měl od kamarádů, co Motor na sítích sledují (úsměv). Ale já jsem spíš introvertní typ, věřím, že by se našli jiní, kteří by to komentovali lépe.

A jste typ, co utkání prožívá, i když nehraje?
Prožívám zápasy i na tribuně. Seděl jsem často s rodiči nebo příbuznými. Na Spartě jsem byl hned vedle kotle a to bylo velký, strašně jsem klukům záviděl, že na ledě můžou být, hrát semifinále.