Kondiční trenér Josef Žáček: Chci, aby se kluci cítili dobře

Co pro vás znamená, že jste se stal kondičním trenérem extraligového týmu?
Považuji to za vrchol, pracovat silově a kondičně s nejlepším a nejúspěšnějším hokejovým klubem v Budějovicích. Beru to jako velkou prestiž, ale zároveň i jako velkou zodpovědnost, protože za zranění a svým způsobem i za výkonnost je zodpovědný trenér kondice. Je potřeba všechno dělat dobře, aby vše fungovalo. Pro mě to znamená další kariérní posun a moc si této práce vážím.

Jak bude nastaveno vaše fungování v trenérském týmu?
S Láďou (Ladislavem Čihákem) jsme se domluvili, a bylo to i jedno z mých přání, když jsem chtěl k týmu jít, aby celá silová a kondiční stránka přípravy byla na mně. Budu tak mít na starost veškerou sílu a kondici, trenéři na každém tréninku budou, budou mi pomáhat, ale ten celý koncept přípravy budu mít na starosti já.

Budete se věnovat pouze práci v Motoru, nebo budete nadále působit i ve své firmě?
Při jednání o angažmá mi klub v tomto vyšel vstříc. Nemám v povaze si nikde ubírat, takže svou práci budu dělat tak, jak ji nejlépe umím, protože mě prezentuje, budu ji dělat na sto procent, ale byla pro mě velice důležitá možnost skloubit jak Motor, tak firmu. V té máme velice dobrý tým managementu a trenérů, jsme zaběhlá firma, které se beze mě v časech tréninků a zápasů Motoru obejde.

Pozice kondičního kouče je v Motoru novinkou, hráče tak asi čeká poznávání vaší práce.
Spolupracujeme a spolupracovali jsme v Peaku jak s hráči Motoru, tak jiných klubů. Ale celkově si myslím, že kluci, jak jsou atleticky založeni, tak přechod na nějakou tu novou strukturu tréninku zvládnou, už po prvních dnech vidím a cítím, že to bude fungovat dobře. Kluci vědí, co mají dělat z pohledu fungování tréninkové jednotky, aby se v ní držel pořádek, aby byly cviky správně prováděny. Aby vše mělo potřebnou kvalitu, budeme mít kluky ve skupinách, abych nad nimi měl dohled, mohl se soustředit na detaily a kluci mohli dělat vše na sto deset procent.

Jaký je plán přípravy?
Prvních čtrnáct dní se připravuje určitá skupina hráčů, kde je mým cílem hlavně předejít jakýmkoliv zraněním a připravit je do hlavního bloku, který začne od druhého května. To začneme s hypertrofickým tréninkem a aerobní kapacitou, která pro nás bude na začátku nejvíce benefitní. Uprostřed přípravy budeme dělat hodně síly, pak přejdeme i do rychlostnějších věcí a jak se bude letní příprava vyvíjet, ke konci už to bude hodně silové a budeme se snažit zvýšit maximální výkon hráčů s ohledem k jejich průměrnému střídání, které trvá nějakých čtyřicet sekund. Pak si kluci chvíli odpočinou, už je budeme mít připravené, v červenci a srpnu se pak dá spousta věcí ještě posunout. Myslím, že pro kluky bude velkou změnou, že budou mít jasně dané plány jak trénovat i během sezóny. Když to dobře zafunguje, může to hrozně ovlivnit třeba tu druhou část sezóny. To znamená, že během září se začátkem ligy bude velmi důležité nastavit si nějaký standard, který se bude po celou sezónu udržovat, aby výkony nekolísaly, aby kluci měli hodně energie a byli málo zranění a Láďa mohl dělat svou práci, soustředit se na taktické věci.

Co bude pro hráče ještě novinkou?
Myslím, že úplně celá struktura přípravy je pro ně nová. Protože všichni kluci mají momentálně svůj program, uzpůsobený jejich váze nebo síle. Když má někdo dva metry, jako je Miki Hovorka, tak má biomechanicky jiné cviky než třeba Pecháček. Takže příprava je sice udělána týmově, ale v tomto směru i trochu individuálně. Klukům jsem poslal už i různé suplementační protokoly, od prvního dne dostali stravování, navázali jsme konzultace ohledně individuálních záležitostí, které potřebujeme upravit. Dostali tak hodně materiálů, nechci na ně se vším od začátku úplně tlačit, ale chci, aby se vším sžili, tohle totiž není úplně obvyklé ani v jiných klubech, že by hráči dostali tolik materiálů. Ale děláme to vše pro kluky a já chci, aby se cítili dobře. Dostanou věci, které by profesionální sportovci měli dostávat.

Co vy a hokej? Neláká vás hrát už ani v žádné nižší soutěži?
Ještě před dvěma lety jsem se párkrát šel sklouznout, ale pak už jsme měli ve firmě tolik práce, že bylo potřeba se tomu naplno věnovat. Věnoval jsem se také vzdělávání. Často se mě na to ptají, jestli mě to neláká jít na led, kluci, které trénuju, mi občas přivezou třeba nějakou svou starou výstroj. Třeba si k tomu ještě časem nějakou cestu najdu, ale poslední dva roky to byl úplný blázinec a nevyšlo mi to.

V Motoru jste hrál dlouhá léta. Čekal jste, že se vaše cesta s klubem a s hokejem celkově ještě v takovéto míře protne?
Ze začátku kariéry silového trenéra jsem se do podobných pozic nechtěl vůbec tlačit, s veškerou pokorou. Chtěl jsem si projít svou cestou, naučit se většinu věcí, abych věděl, že pro kluky mohu být přínosem, že tam už budu patřit. Poslední třeba dva roky už jsem o tom pomalu přemýšlel, že bych tuto zkušenost rád nabral, relativně hodně hokejistů už jsem přes léto trénoval. Chceme pro Motor, aby šel nahoru, hráči tu měli kompletní zázemí a v sezóně se cítili dobře. Jsem rád, že Motoru mohu roky v něm strávené nějak vrátit.

Můžete přiblížit, jak se z vás stal kondiční kouč a co máte za sebou?
Po skončení s hokejem jsem nastoupil na vysokou na fakultu tělesné výchovy a sportu, ale v prváku mě přísun informací úplně neoslovil, chtěl jsem se posouvat dál trochu jiným směrem. Začal jsem tak jezdit po Evropě a vyhledával trenéry úplných špiček, kteří trénujou například hráče NHL nebo účastníky olympiád. Začal jsem se vzdělávat od nich. Jezdím tak na stáže do Švýcarska. Snažím se nabírat vědomosti od kapacit, nějakým způsobem se jim vyrovnat. V Česku už jsme spustili i edukační program pro trenéry. Edukace je neustále potřeba, protože když se člověk na chvíli zastaví, přestane růst. Já se snažím neustále o získávání nových informací, průběžně absolvuji různé kurzy. V klubu mi v tom vyšli vstříc, takže mi například za tři týdny povolí vyjet na kurz do Amsterdamu, kde se budu moci učit nové věci, za což jsem hrozně rád. A já to budu moci hned předávat směrem k našim hráčům.