Jiří Novotný: Jsem rád, že máme tým pohromadě od začátku sezóny

V roli sportovního manažera jste první sezónu. Už jste se naplno zorientoval?
Pořád se učím a mám se stále co učit, není toho málo. Ptám se lidí, kteří u toho byli delší dobu, ať už je to u nás Standa Bednařík nebo Petr Sailer, ohledně kádru se bavím s trenéry, nemám problém probrat věci s více lidmi, rád si vyslechnu názory. Víc očí víc vidí. Poslední slovo, pokud jde o výběr hráčů, mám samozřejmě já, ale rozhodně všechny hráče s trenéry a s vedením klubu konzultuju. Práce sportovního manažera se dělá o to lehčeji, když naše výsledky jsou k dnešnímu dni uspokojivé. Ale ještě není konec, máme před sebou několik utkání v základní části, kdy budeme bojovat o umístění, a ten boj bude až do konce hodně napínavý a zajímavý.

Ukázalo se jako výhoda, že jste měl zkušenosti z role hráčského agenta nebo že jste v českém hokeji známou osobností? Pomáhá vám to například v přístupu k hráčům?
I když jsem byl po většinu kariéry v cizině, tak jsem Motor vždy sledoval a je to pro mě srdeční záležitost. Ke zkušenějším hráčům, se kterými jsem třeba ještě nastupoval v národním týmu, tak k těm přístup mám. Také v tomto se stále učím, mladší hráče jsem znal třeba podle jmen, ale pak mě překvapí svou výkonností. Sleduji zápasy, sleduji hráčský trh a určitě mám rezervy třeba v tom pořádně zmapovat první ligu. Snažím se chodit na juniory a mít celkový přehled. Rozhodně se mám v čem zlepšovat.

Využívá klub služeb skautů?
Ne, je to čistě na mně a trenérech. Plus kluci z vedení to dělali dlouho, získali přehled a mají nějaké poznatky například k první lize, ale jinak v tom nikdo další nefiguruje. Samozřejmě fungují agenti, kteří vám pošlou nějaký soupis hráčů, kteří jsou volní na další sezónu a se kterými poté komunikujete.

Práce manažera má předpokládám má více rovin – komunikaci s mužstvem, skauting, pak ale i administrativu. Která z těchto činností vás zaměstnává nejvíce?
Musím přiznat, že nejvíce mě baví vlastní sledování týmu, snažit se ho i díky komunikaci s trenéry nějakým způsobem zlepšovat, posouvat, dívat se na trh s volnými hráči. Další věcí jsou finance. Motor je velmi zdravě zabezpečený klub, ale máme určité limity, které se snažíme nepřekračovat. Podmínky jsou tu velmi slušné. A ona administrativa s tím spojená je třeba jedna z těch věcí, na které musím zapracovat a kde se osobně chci zlepšit.

V kabině jste i dle slov trenéra, dá se říct, každý den. Nechybí vám hraní?
Kdepak, nechybí. Koukám na každý trénink. Do výstroje v žádném případě nejdu, ani to nemám v plánu a popravdě si myslím, že už to v mé roli ani není vhodné. Snažím se s týmem také jezdit na každý zápas ven, doma je to samozřejmě automatické. Chodím si každý týden zahrát s veterány, a to mi stačí.

Motor před koncem přestupového období žádnou posilu nepřivedl, ani nedošlo k žádné výměně. Proč?
Protože tým funguje, tehdy jsme se pohybovali kolem toho pátého šestého místa, tým šlapal a věděli jsme, že se nám vrátí do hry zranění hráči, jako je Lukáš Pech nebo tehdy Lukáš Vopelka. Neměli jsme tak urgentně zapotřebí sahat do týmu, nebyl důvod ke změnám na jakýchkoliv postech.

Co jste si říkal, když jste viděl, jaké posily přiváděly Sparta nebo Pardubice?
To je samozřejmě o té finanční otázce. Nezajímal jsem se o to, kolik ti hráči dostali, kdy samozřejmě třeba v případě hráčů ze zámoří jde o krátkodobé kontrakty. Ale my si toto zkrátka nemůžeme dovolit, abychom přivedli hotové hráče do prvních lajn. Jsme rádi, že máme náš tým pohromadě od začátku sezóny, což je pro mě vždy důležité.

Motor má v kádru nejméně hráčů ze zahraničí z celé extraligy, a to jen Branta Harrise. Je v tom nějaký záměr?
Branta jsme si vyskautovali, byl jsem se na něj osobně podívat na Slovensku. Když se podíváte na bodování naší extraligy, není na prvních místech žádný cizinec. Třeba zrovna na Slovensku je to ale úplně odlišné, kdy je v první třicítce nejproduktivnějších hráčů snad dvacet sedm cizinců. V dnešní době stojí cizinec klub nejen plat, ale i pojištění, byt, auto a další náklady a položky. A vyšplhá se to dost nahoru. Nejsem proti tomu, aby v týmu byli cizinci, ale na rovinu říkám, že bych byl nerad, kdyby v týmu byli více než tři. Když budou mít cizinci svojí kvalitu, proč je tu nemít. S Brantem jsme spokojení a jsme za něj rádi.

Nebudeme nyní hodnotit jednotlivé hráče. Ale zeptám se přece jen na dvě jména. Po letech se v extralize etabloval Ondřej Kachyňa a výkonnostně vystřelil i další bek, Mikuláš Hovorka. Co za tím je?
Ondra je tu pátým rokem a letos se mu poprvé daří podávat stabilní výkony, díky kterým se mu daří být stabilně v sestavě. Je to pořád mladý hráč a já pevně věřím tomu, že se stále dokáže zlepšovat. U něj je obrovská výhoda, že se sám zlepšovat chce. Víme, kde má stále nedostatky, víme, kde má své silné stránky. Hraje, co po něm chceme, zatím to funguje, takže je mezi tou šestkou obránců a výkonnostně určitě udělal veliký pokrok. Stejně jako Mikuláš, jsme rádi, že nás může reprezentovat. Kluci dostali šanci, vzali ji za pačesy, z největší části je to o jejich práci. Ale i o práci trenérů, kteří je vedou. Není tajemstvím, že Láďa Čihák s Jirkou Hanzlíkem pracovali v minulosti s mladými hráči a nyní se opět potvrdilo, že k tomu mají nějaký cit a jde tak i o vizitku jejich práce.

Když jsme u toho, jak jste spokojen s prací realizačního týmu?
Maximálně. Tím, jak jsem u týmu každý den, tak vidím, kolik odvádí práce. Jak trpělivě pracují, jak pracují s hráči ať už jednotlivě, na videu, na připravených trénincích. Jak chtějí hráče posouvat. Musím říct, že jsou opravdu tvrdí, hodně tvrdí. S klukama ale našli společnou notu, kluci už také nejsou tak vyjukaní, jako možná byli v létě, berou, že jim trenéři chtějí pomoci být lepší. Trenéři odvádějí to, co jsem od nich očekával.

Sám trenér Čihák se netají tím, že je náročným typem kouče, zmínil jste to nyní i vy. Nastal někdy okamžik, že jste říkal trenérům, jestli už nejsou moc přísní?
Já sám měl v kariéře štěstí na tvrdé trenéry, jako byl Lindy Ruff, Ken Hitchcock nebo trenéři v Rusku. Takže se mnou toto nijak nehýbá. Samozřejmě, že v dnešní době musíte s každým hráčem jednat trochu jinak, ale z většiny potřebují pevnou ruku a opakovat věci stále dokola. U těchto trenérů to není ani tak o nějakém řvaní, ale o tom, že po hráčích neustále šlapou a chtějí z nich vyždímat za každé situace to nejlepší. Je to o té dennodenní práci. Každý hráč má nějaké limity, někdo je silnější, někdo rychlejší, někdo je vytrvalostní typ, od toho je tam zase náš kondiční trenér a máme toto zmapované. Po klukách chceme, aby dodržovali systém, o bojovnosti se ani nebavím.

Blíží se vyřazovací část. Vždy se říká, jak je to jiná soutěž. Vidíte v týmu vhodné typy pro play-off?

U týmu, který má dojít až na vrchol, potřebujete lídry, kteří rozhodnou, kteří promění přesilové hry, uhrajou oslabení nebo koncovky zápasů. Ale vždycky uspějí ty týmy, u kterých vyletí hráči z toho řekněme druhého sledu, ze třetích a čtvrtých lajn. Věřím tomu, že máme natolik charakterově dobrý kádr, že můžeme nějaký úspěch udělat. Jaký to bude, to vám nyní nepovím. Budeme se snažit udělat co největší. Bude to stát na všech, všichni hráči pro to musí udělat maximum. I ti, co třeba budou mimo sestavu, musí být hlavou nastavení, že do toho skočí a budou hrát ten nejlepší hokej, co můžou.