Prostě jsem musel jet. Úvodní utkání mistrovství Evropy ve volejbale mezi Polskem a Srbskem navštívilo na fotbalovém stadionu 65 tisíc lidí. A minimálně v úvodu byla atmosféra vynikající. Poláci sice prohráli ve třech setech, ale přesně tohle sport pod vysokou sítí potřebuje.
Vydal jsem se tedy na nejzajímavější zápas skupiny B v polském Štětíně. Tedy alespoň z našeho pohledu. Český národní tým v závěrečném duelu bojoval s Itálií, jedním z nejlepších celků světa. Jelikož v předcházejícím střetnutí Němci porazili Slováky, měli Češi jistotu postupu do další fáze. A tak s předním volejbalovým výběrem bojovali jen o lepší pozici do play-off.
Nikdy bych nevěřil, že po několika letech, co jsem byl s reprezentačním volejbalem přímo spojený, ještě někdy přehodnotím nejlepší zápas, který jsem kdy naživo viděl. Ale v pondělí se tomu tak stalo. Přestože svěřenci Michala Nekoly prohráli ve třech setech, o každou sadu se rvali až do posledního dechu a na hřišti nechali vše. Výměny měly punc extratřídy.
Jestli vás zajímá, který souboj pro mě byl dosud na prvním místě, byl to zápas s Francií ve Světové lize v Českých Budějovicích, konkrétně před dvěma lety. Tým kolem kapitána Aleše Holubce zde ve druhém měření sil sebral set pozdějším vítězům prestižní soutěže a Budvar aréna jej náležitě ocenila. Právě atmosféra ve vyprodané hale, ze které šel mráz po zádech, však pro mě stále znamená nezapomenutelný zážitek.
A v tomto ohledu jsou Poláci ještě o krok dále než čeští příznivci. Štětínská hala sice ani při jednom ze zápasů nebyla plná, ale jelikož fanoušky bavil jak zápas Němců se Slováky, tak Čechů s Italy, byl v ní pořád slušný rachot. Diváci ocenili každou povedenou výměnu či přesný úder a vždy hnali dopředu tým, který byl o krok pozadu.
Milovníci volejbalu u našich severních sousedů jsou ve fandění minimálně o jeden level výš. Ale dost možná právě proto sehrála česká reprezentace jeden z nejlepších mezistátních duelů v novodobé éře. A jenom dobře, že u toho byli tři současní mistři z Jihostroje – Martin Kryštof, Radek Mach a Petr Michálek. Protože výraznou měrou přispěli k tomu, aby Italové po utkání uznale zatleskali výkonu České republiky.
Vlastně bych zapomněl... Největší hluk v hale byste naměřili poté, co hlasatel oznámil vítězství polského národního týmu 3:0 na sety. Diváci ve štětínské aréně rázem spustili pokřik „Polska biało-czerwoni“. A bylo jim jedno, že na hřišti spolu zápasí Češi a Italové. Toho času pro ně existoval jen jeden tým.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
