Havlíčková má v 16 letech našlápnuto k velkým úspěchům. Navíc je univerzálka pro léto i zimu

Jaké jste si dala cíle pro zimní sezonu?
Nějaké konkrétnější cíle si většinou nedávám, protože je to svazující a člověk pak může být zklamaný. Takže je lepší mít nějaká očekávání, ale můj cíl je zase se posunout o kousek dopředu.

S přípravou jste byla spokojená?
Příprava jako taková probíhala ideálně. I když tam ale byly drobné nedostatky kvůli nemocím. Měla jsem pak výpadky z tréninku a bohužel mě hlavně ve vrcholu přípravy problémy zastavily a na několik týdnů jsem musela přestat trénovat. Ale i to patří do života sportovců a každý si tím někdy projde... Je jen otázkou času kdy. Mě to bohužel postihlo v opravdu nepravou chvíli.

Návrat do tréninkového procesu jste pak zvládla bez problémů?
Trénovat jsem začala pozvolna a stihla jsem i začátek sezony. Dokonce i první naplánované závody dopadly nad očekávání. Sice je občas znát, že mám někde nějaké drobné nedostatky, ale jelikož od jara až do podzimu byla příprava opravdu kvalitní, tak je to dobrý základ a je na čem stavět. A to je hlavní. Samozřejmě je to škoda, ale nikdy nic není ideální, a i proto jsem velice spokojená a někdy až příjemně překvapená, jak zatím sezona probíhá. I když je teprve v začátcích.

Povídejte o vašem letošním prvním závodu…
Bylo to v první půlce prosince v italské Isolaccii a šlo o FIS závod v juniorské kategorii, kde jsem závodila i s o tři roky staršími lyžařkami. Obsadila jsem 11. místo na trati 10 kilometrů volnou technikou. Díky tomu jsem si vyjela skvělé body a byla jsem velice spokojená i z důvodu, že to byl první závod po mé tréninkové pauze.

A kde jste byla ve druhé polovině prosince?
Další víkend jsem byla opět na FIS závodech v německém Oberwiesenthalu (Boží Dar), kde jsem v kategorii i s ženami byla na 11. místě. Byl to spíš přípravný závod. Zůstala jsem zde týden na soustředění a poté tu měla první Český pohár, který se skládal z klasického sprintu a volné pětky. Kvalifikaci sprintu jsem vyhrála a nakonec jsem si ve finále dojela pro 3. místo a druhé místo z Češek. Druhý den jsem na pět kilometrů volně byla druhá, ale první z Češek. A jelikož to byl jeden z nominačních závodů na EYOF (Evropský olympijský festival mládeže, pozn. autora), tak se mi tam povedlo nominovat. A tyto závody byly i součástí nominace na mistrovství světa juniorů. Pokračovat se bude v průběhu ledna. Poslední závod, který jsem jela, byl u nás na Vodníku ve Vimperku.

Jaký je váš běžný den? Přece jen skloubit školní povinnosti a lyžování vás musí stát mnoho času.
Záleží o jaký den se jedná a v jakém tréninkovém období. Většinou vstávám velice brzy a učím se na písemky, které mám v daný den naplánované. Každý den píšu většinou tak dvě písemky. Někdy víc, někdy méně. Takže jdu do školy v 7:45, napíšu si písemky a vyrážím na dopolední trénink, který je při dvoufázovém trénování ten hlavní. Začíná mezi 9. a 10. hodinou. Většinou je kvalitní a intenzivní. Občas se škola a dopolední trénink prohodí. Po obědě, případně škole nebo krátkém odpočinku či nějaké doplňkové činnosti, následuje odpolední trénink. Tam jde většinou o nějaké vyjetí nebo techniku a sílu. Trvá okolo hodiny až dvou. Pak přicházím domů.

Kterého úspěchu si prozatím nejvíce ceníte?
Každý závod je něčím jiný a výjimečný. Takže se to těžko posuzuje, ale můj největší úspěch je asi moje loňská nominace na YOG (Olympijské hry mládeže, pozn. autora) do Lillehameru, kde se mi dvakrát povedlo probojovat do první desítky a to i jako nejmladší účastnici. I díky tomu, že mě až do Norska přijela podpořit celá moje rodina – maminka, tatínek a brácha Mates, který hraje hokej. Pak i vítězství ve Světovém poháru v běhu do vrchu v Jánských Lázních. To bylo skutečně úžasné a bylo to obrovské překvapení. A následně páté místo na mistrovství světa v běhu do vrchu v Bulharsku a titul mistrů světa v týmech. Celkově celá loňská sezona, jak ta letní, ale především ta zimní, byla velice vydařená a to i v rámci závodů v Česku.

Už jste to nakousla… kromě klasického lyžování se věnujete i běhu do vrchu. Pomýšlíte, že byste se jednou chtěla dostat mezi sportovce, kteří startovali na zimní i letní olympiádě? 
To je strašně daleko a běh do vrchu není olympijská disciplína, takže uvidíme, jak se vše bude vyvíjet. Samozřejmě by to bylo nádherné, ale takhle daleko ještě ani nekoukám. (úsměv)

Znáte se i s ikonou jihočeského lyžování Kateřinou Neumannovou?
S Katkou se znám osobně a patří mezi mé největší vzory. Jsem pyšná, že můžu trénovat na stejných tratích jako ona a dokonce i studovat na stejné škole. Je pro mě obrovskou inspirací a ať si o ní říká, kdo chce, co chce, pro mě je opravdu jedinečná a nejlepší. Od její éry už nikdo nedokázal to, co ona a asi ještě dlouho nikdo nedokáže. Vždycky, když se spolu potkáme, tak se zeptá, jak se mi daří a jak to jde. Snaží se mi hodně pomoct a pomáhá, jak to jenom jde. Nejvíc jsem si od ní vzala poctivost a cílevědomost v tréninku. A i to, že nic není zadarmo.

Samozřejmě je to dlouhá cesta, ale s jakým výhledem byste se chtěla dostat do závodů Světového poháru?
Jak říkám... Do budoucnosti nevidím a přece jen je mi zatím jen 16. Ale samozřejmě by to byl splněný dětský sen a pokud se mi to má povést, tak čím dříve to bude, tím lépe... (úsměv)

Který závod je pro vás v letošní sezoně vrchol?
Nejdůležitější je pro mě mistrovství České republiky v Novém Městě na Moravě. Je to druhá část nominačních závodů na mistrovství světa juniorů, na které bych se chtěla pokusit nominovat. Pak je to samozřejmě EYOF, s kterým je to ale složitější, protože se má konat v Turecku a ještě se úplně neví, jak to bude. A pak bych chtěla předvést ještě určitě nějaké dobré výkony jak u nás, tak i v mezinárodních závodech.