Českobudějovická karatistka Martina Šáchová: Na mistrovství Evropy i mistrovství světa chci zabojovat o vysněný titul

Aktuálně máte na kontě bronz ze světové ligy. Jaké jsou vaše pocity?
Po roční pauze bez závodů je tento výsledek více než uspokojivý. Pro mě a mého trenéra je to známka toho, že jdeme správným směrem před nadcházejícím mistrovstvím Evropy, které je pro mě ještě důležitější. 

Velkou zkušeností byl i kvalifikační turnaj na olympiádu, který se uskutečnil v Paříži. Jak ho dnes hodnotíte?
Díky posunutí olympiády o rok jsem dostala možnost se zúčastnit kvalifikačního turnaje, ale oproti mým soupeřkám, které se připravovaly již od roku 2016, kdy se potvrdilo, že karate bude na olympiádě v Tokiu, jsem měla na přípravu pouze rok. Na olympiádu jsem se bohužel nedostala, ale můj výkon na kvalifikačním turnaji hodnotím kladně. V prvním kole jsem porazila bývalou mistryni Evropy a v druhém kole jsem podlehla vítězce celého turnaje. Zklamání samozřejmě bylo, ale teď zpětně vnímám turnaj jako obrovskou zkušenost.

Pro vás ovšem práce spojená s olympiádou neskončila. Pomáhala jste totiž švýcarské reprezentantce, se kterou jste se seznámila na zmíněné kvalifikaci. Můžete čtenářům tuto spolupráci přiblížit?
S Elenou Quirici jsem se seznámila přímo na tatami. Právě ona byla mou soupeřkou ve druhém kole kvalifikačního turnaje a následnou vítězkou celého turnaje. O pár týdnů později mě požádala, jestli bych se zúčastnila jejího předolympijského desetidenního soustředění na ostrově Gran Canaria, kde byli mezi účastníky špičkoví závodníci z celého světa. Aby toho nebylo málo, tak za mnou Elena poslední den přišla s prosbou, zda bych s ní mohla odjet ještě trénovat do Švýcarska před jejím odletem do Tokia. Takové nabídky se neodmítají, tak jsem zavolala domů a trenérovi, že jedu do Švýcarska.

Máme za sebou dlouhé měsíce spojené s epidemií covid-19. Bylo těžké držet se během nich ve formě?
Těžké to rozhodně bylo. Nemohli jsme se scházet ve skupinkách, takže jsem musela trénovat třeba jen doma na boxovacím pytli. Zároveň to bylo náročné i na psychiku, rušili nám všechny závody a my jen trénovali, přičemž jsme neměli možnost naše úsilí zúročit. To pro mě bylo občas demotivující. Hlavně mi závodění strašně chybělo. Když se to na jaře konečně rozjelo a my začali jezdit do zahraničí na soustředění a závody, měla jsem neskutečnou radost. Od té doby už mám plný kalendář závodů a soustředění. Nevím, kam dřív…

A co je nyní před vámi? Jaké mety hodláte překonat?
Nyní jsem v přípravě na mistrovství Evropy do 21 let, které se koná příští týden ve Finsku. Zároveň se připravuji na listopadové mistrovství světa v Dubaji. To jsou asi největší dvě akce do konce roku, na kterých bych chtěla předvést své maximum a zabojovat o vysněný titul.

Co vám karate dává?
Radost ze života, protože odjakživa miluju pohyb. Potom určitě disciplínu, bez které bych se nedostala tam, kde jsem. Nemůžu zapomenout zmínit i skvělé lidi, a to nejen z ČR, se kterými dennodenně pracuji a které jsem díky karate mohla a můžu poznat.

Jak jste se k tomuto sportu dostala? Co bylo prvotním impulsem?
To je vtipná historka. Když mi bylo asi devět let, hrála jsem tenis a moje mamka chtěla, abych měla k tenisu ještě něco doplňkového, co by mi mohlo pomoct třeba s fyzičkou. Karate se jí zdálo jako dobrý nápad, navíc jsme měli ve městě, kde bydlím, celkem úspěšný klub, tak jsem to šla zkusit. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si musela vybrat pouze jeden z těchto dvou sportů, protože to začalo být náročné a oběma sportům bych se nezvládla věnovat naplno na takové úrovni. Rozhodla jsem se pro karate, prostě jsem cítila, že je to pro mě to pravé. Ani dnes bych se nerozhodla jinak, i když mi tenis často chyběl. Bohužel nemám moc času a někdy ani energii na to, abych si ho zašla jen tak zahrát. 

Zbývá vám čas na nějaké koníčky?  
Se všemi tréninky karate, kondičními tréninky, fyzioterapiemi a tak dále mi příliš volného času nezbývá. Stále studuji, momentálně mám před sebou poslední rok na gymnáziu, takže musím stíhat ještě školní povinnosti. Ráda cestuji, poznávám, zkouším a učím se nové věci, avšak většinu cestování stejně podnikám hlavně za účelem karate. I tak se ale občas nějaké volné dny naskytnou, kdy si jen uvařím něco dobrého a koukám na Netflix.