Českobudějovický sjezdař na divoké vodě a raftař v jedné osobě Antonín Haleš se nedávno vrátil z Mistrovství světa juniorů ve sjezdu na divoké vodě, kde zažil dle jeho slov medailové žně. Přivezl si totiž 5 medailí, z nich 3 individuálních a jeho domovský oddíl SK Vltava Český Krumlov zažil nejlepší mistrovství v historii.
Tondu Budějcká Drbna osobně zná, proto vedla rozhovor na přátelské úrovni.
Tondo, ty ses před pár týdny vrátil z Mistrovství světa z Ameriky, které bylo docela úspěšné.
Jojo, vrátil jsem se z Mistrovství světa ve sjezdu na divoké vodě juniorů a závodníků do 23ti let. Jedná se o novinku, která měla letos svou premiéru, protože kategorie U23 ještě nikdy své vlastní mistrovství neměla. Moc se dopředu nevědělo kdo v těchto kategoriích nastoupí a co nás přesně čeká. A to co nás v Americe čekalo byly opravdu žně.
Kolik medailí sis ze šampionátu přivezl?
Přivezl jsem si na sjezd spoustu cenných kovů, dvě zlata, dvě stříbra a jeden bronz. V mojí hlavní kategorii, což je singlkanoe, jsem se v individuálncích disciplínách umístil dvakrát na druhém místě. Tam mě zajel jen reprezentační parťák Vašek Kristek, který má letos skvělou formu a jede mu to. Tahle porážka se dala zkousnout. (směje se)
Poté byl hodně nečekaný titul na deblkanoi s Richardem Hálou, protože jsme porazili i úřadující mistry světa z loňského roku, Petera Znidaršice a Luku Zganjara. Toho si asi cením nejvíc, nejsem deblíř, Ríša taky ne a tohle se nám fakt povedlo. K tomu jsme pak ještě přidali dvě medaile v týmových závodech.
Když si zmínil jízdu na deblkanoi, tohle nebyla vaše premiéra, ne?
Ano nebyla, s Ríšou jsme objeli i české pohárové závody, absolvovali nominační závody a vyjeli si účast podle nominačních kritérií. Posádku jsme dali dohromady v zimě na běžkařském soustředění, když jsme si říkali, že na mistrovství pojedeme oba ve svých kategoriích (Richard Hála závodí na kajaku pozn. autora). Nakonec se to ukázalo jako dobrý nápad.
Ve vodním slalomu zkusil něco podobného Vávra Hradilek a Stanislav Ježek, když v roce 2012 na LOH v Londýně jeli také spolu.
Jojo, ale oni to měli s nominací jinak, pravidla umožňovala složení deblové posádky z kajakáře a singlíře, my absolvovali a chtěli jsme i absolvovat nominační závody abychom věděli jak na tom jsme a jestli na to máme.
Jak dlouho jste v Americe byli?
Celkem jsme tam strávili 14 dnů, z nichž byl týden závodní a týden aklimatizační spojený se soustředěním, výlety po okolí a přípravě. V hlavním týdnu jsme se už připravovali a nerozptylovali se.
Mohl bys nějak popsat na jakém vodním terénu se závodilo?
Závodilo se v Severní Karolíně na řece Nantahala a byl to takový jednoduchý vodní terén, ale pro juniory a U23ky ideální řeka. Hodně mělčin a pěkná technická trať.
Jaká byla na MS účast?
Největší byla česká výprava, protože jsme do USA přiletěli v počtu skoro 30ti osob, z toho 25 závodníků. Bylo nás určitě nejvíc. Tradičně přijely státy, které se každoročně umisťují na mistrovstvích na předních příčkách a jedná se zástupce Itálie, Francie a Německa. Doplnilo je pár Američanů, Australanů, ale spíš to byl takový tradiční silný evropský mix.
Závodíš za oddíl SK Vltava Český Krumlov, pro který to byl mimořádně silný šampionát.
Jojo, dovezli jsme jako oddíl 13 medailí, kdy se mnou byly Honza Klíma, Vojta Skořepa a sestry Paloudové, Anežka a Karolína. Pro oddíl ohromně úspěšné mistrovství a nejen pro něj. Jednalo se pro Čechy o snad nejúspěšnější šampionát který kdy byl.
Tím tedy skončila tvá letoční závodní sezona?
No úplně ne, ještě mě čekají teď o víkendu poslední závody Českého poháru ve sjezdu a v listopadu Mistrovství světa v raftingu v Indonézii. Takže tuhle sezonu mám opravdu dlouhou a po víkendu začne tvrdá dřina na raftu.
Díky a ať se o víkendu zadaří!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
