Česká republika bude v roce 2028 hostit titul Evropské hlavní město kultury. Utkat se o něj chtějí také České Budějovice. O vítězi rozhodne mezinárodní porota příští rok. První akce můžete vidět v ulicích města už nyní. Jak probíhají přípravy, jaké má město šance a co titul městu přinese? Na to jsme se zeptali ředitele kandidatury Lukáše Černého ze spolku Budějovice 2028.

Kdyby měla zřícenina tohoto polozapomenutého a zároveň neobyčejného gotického hradu kompletní bránu, slušelo by se napsat, že své brány Karlův Hrádek otevírá všem, kdož v dobrém přicházejí a chtějí se tu dozvědět leccos zajímavého a nového o naší minulosti.

Požáry byly vždy postrachem měst a Budějovice nebyly výjimkou. Často ovlivnily jejich vzhled - prostě shořelé bylo nahrazeno novým. Podívejme se např. na naše náměstí Přemysla Otakara II. Domy na jižní straně (to je ta, co je zde galérie Dvořák) jsou výrazně vyšší než domy na ostatních třech stranách. Proč? Protože severní strana shořela a nízké jedno a dvoupatrové měšťanské objekty byly nahrazeny domy vyššími.

Před několika málo týdny proběhla novinami zpráva, že byla opravena výklenková kaplička v Suchém Vrbném. Trochu nepřesně bylo v textu napsáno, že se jedná o poslední dochované zastavení křížové cesty, která vedla z centra města na Dobrou Vodu. Ve skutečnosti zde byla křížová cesta opravdu plánována, ale k její realizaci nikdy nedošlo.

Milí přátelé, je předvánoční čas, doba, kdy zpíváme koledy a dodržujeme tradiční zvyky. Abych si osvěžil paměť, otevřel jsem kancionál a začal si číst texty koled. U všeobecně známé písně „Narodil se Kristus pán“ mě ale zaujaly i následující údaje: „T –: Franus 1505 – N: vžitý; původ v 15. století (T znamená text, N nápěv)“.

Historická budova v centru Českých Budějovic, která letos získala titul Památka roku, sice nese název Solnice, jako sklad soli fungovala ale jen epizodně. Původně sloužila jako sýpka na obilí a následně jako zbrojnice. Vysoký dům, který patří mezi nejstarší objekty ve městě, nyní funguje druhým rokem jako restaurace a je součástí minipivovaru, jehož pivo se zde prodává.

Dnes jsem se byl podívat v radniční síni na výstavě, která je tematicky zaměřená na park Na Sadech. Již když otevřete dveře, upoutá vaši pozornost socha Josefa II. Je to tedy spíše kamenný podstavec a na něm je umístěna v nadživotní velikosti bronzová busta mocnáře. Když přijdete blíže, poznáte, že se jedná o maketu, která je vyrobena z drceného vápence, prolitého pryskyřicí. Zasloužili se o ni studenti Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České v Krumlově. Celkem ji vyráběli 6 měsíců a celý model váží více než 200 kg. Parádní práce. Jaký byl ale osud originálu?

Lidské ostatky nalezené v českobudějovickém klášteře dominikánů nepatří prvnímu převorovi kláštera Jindřichu Librariovi. Kosti patří podle vědců minimálně třem lidem a ty nejstarší jsou ze 14. století. Uvnitř niky našli archeologové také dobové noviny a tištěnou sbírku básní Jaroslava Vrchlického.

Zajímalo by mne, kolik „Budějovičáků“ ví, že se v našem městě otočila socha. Stalo se to již před sedmi lety, ale málokdo si toho všiml. Zatím jsem Vám ale neřekl, o jakou sochu se jedná. Takže, pokud půjdete po levém břehu Malše u krajského soudu, přibližně uprostřed mezi Železným a Zlatým mostem stojí socha sv. Jana Nepomuckého. V době, kdy se rekonstruoval Zlatý most u Jihočeského divadla, zazněl názor, že by bylo vhodnější, kdyby se patron vod a mostů díval na řeku. Původně totiž pohled sv. Jana Nepomuckého směřoval na krajský soud. Jak bylo řečeno, tak se i stalo.

Jan Schinko se v dnešním díle Drbny historičky podíval na Adalberta Lannu. Tedy na jeho pomník, který stojí mezi Kanovnickou ulicí a Lannovou třídou. V roce 1945 byl stržen, ale do té doby přežil několik politických systémů.