Tato otázka je jednou z klíčových, protože když se člověk s poruchou příjmu potravy rozhodne léčit, často je to pro něj velká neznámá a nemá moc představu, co si pod léčbou vlastně představit. Možností je přitom několik.

Anorexie se nemocným zažere do mozku, ovládne mysl a stává se jejich součástí. Nutí své hostitele říkat a dělat věci, které by jinak nikdy neřekli a neudělali. Ti se pak za sebe často stydí, ale nemohou si pomoci.

Každá nemoc, i anorexie, má svoje specifika. Ovšem definice anorexie přináší řadu stereotypů, které mohou, ale taky nemusí platit. Osobní zkušenost může být dost odlišná. Klasifikace nemocí používaná v Česku je totiž celkem zastaralá.

Jak poznám, že mám anorexii? Co šíleného se anorektičkám honí v hlavě? A proč není dobré anorektičku do jídla nutit? Uslyšíte v podcastu Stop anorexii, který si klade za cíl nahlížet na poruchy příjmu potravy jinak - bez klišé a stereotypů.

Na české podcastové scéně startuje netradiční podcast zaměřený na poruchy příjmu potravy – Stop anorexii. Má nabídnout jiný vhled do nemoci a pomoci s vyvracením zažitých mýtů. „Internet je plný hesel o BMI, ale nikde se už nepíše, jaký šílený kolotoč vám anorexie rozjede v hlavě,“ uvádí autorka.

Nemocný poruchou příjmu potravy je mnohdy tím posledním, kdo si připouští, že má nějaký problém. Problém s jídlem. Na Centrum Anabell se od začátku roku obrací množství rodičů, kamarádů, spolužáků, kolegů, manželů či partnerů. Chtějí jednak získat více informací o poruchách příjmu potravy - mentální anorexii, mentální bulimii a záchvatovitém přejídání, jednak se zajímají, jak dotyčnému mohou sami pomoci. Jak poznáte, že někdo ve vašem okolí má anorexii či bulimii a jak s ním komunikovat? To popisuje Marie Vavrušková z Centra Anabell.