Na Facebooku mají bezmála 29 tisíc fanoušků a na Instagramu dokonce více než 40 tisíc sledujících. Všechno přitom začalo vyšitým nápisem na mikině. Řeč je o projektu We Love Šumava, který spojuje milovníky přírody, jenž mezi sebou sdílí tipy na výlety, fotografie anebo spolu sází stromy a uklízejí lesy. Za vším stojí rodák z Železné Rudy Richard Brož, jehož spontánní nápady milují tisícovky lidí.

Do Budějc ji přivedla touha zpomalit a usadit se, nyní ozvláštňuje město svým uměním. Kreativní tvorba Dominiky Kunzové již druhým rokem reprezentuje výstavu Umění ve městě. Její Památníky současnosti nutí k zamyšlení nad přístupem společnosti. Proč? I to se dozvíte v dalším dílu seriálu (Ne)Obyčejní.

Matyáš Tibitanzl je vcelku obyčejný jednadvacetiletý Budějčák. Studuje vysokou školu, chodí na brigádu a rád si zahraje fotbal. Mezi jeho koníčky ale patří také malování. Jako plátno používá boty, na které maluje podle přání svých zákazníků. Právě díky tomu vznikl projekt Custom by Matykeinnen. Na začátku byl přitom jen nápad na vánoční dárek pro přítelkyni. Více už se dozvíte v dalším dílu seriálu (Ne)Obyčejní.

K velikonočním tradicím neodmyslitelně patří zdobení kraslic. Nejinak je tomu ve Vacenovicích na Hodonínsku, kde už téměř osmdesát let chodí lidé z širokého okolí obdivovat výtvory Marie Jakubíčkové. Na vajíčka škrábe tradiční vzory odkazující na rodnou obec a krajinu jižní Moravy.

Narodila se v Tokiu, později se ale přestěhovala do japonského města Toyama, kde začala studovat moderní tanec. Postupem času ji ale čím dál víc lákal balet, kterému se začala věnovat v 17 letech. Teď už čtyři roky působí v Jihočeském divadle. To je ve zkratce Ayano Nagamory. Mladá baletka, která excelovala například v inscenaci Klíče odnikud, kde kromě tance vystoupila také jako klavíristka.

Od puberty byl závislý na drogách a alkoholu. Několikrát prošel léčebnou, zkoušel různé možnosti. Jednoho dne se totiž z minuty na minutu rozhodl, že takhle nemůže dál žít. Teď už Marek Landa šest let abstinuje a rozhodl se pomoct i těm, kteří se chtějí vydat stejnou cestou.

V Budějcích bychom našli jen málo lidí, kteří by o městě věděli více, než Jan Schinko. Historik, spisovatel a autor oblíbeného seriálu Drbna historička se v Budějcích narodil a žil tady v podstatě celý život. Co se mu na městě nejvíce líbí? A cítí se jako hrdý Budějčák? I na to jsme se zeptali v dalším dílu Neobyčejných.

Kamil Podzimek pracuje už 15 let jako terénní pracovník programu Jihočeský streetwork Prevent. Věnuje se lidem, kteří užívají návykové látky. Pomáhá jim zbavit se závislosti, ale také minimalizovat některá zdravotní rizika. Co je na jeho práci nejtěžší? A jak je na tom jih Čech s drogami?

Když Jiří Dupal řekne, že se mu povedlo spojit práci s koníčkem, většina lidí pravděpodobně začne rudnout závistí. Ne vždy je ale v jeho profesi co závidět. Jiří Dupal pracoval u policie přes 42 let a 36 let byl policejním psovodem. Během té doby po něm několikrát stříleli a jednoho služebního psa mu bohužel i zabili. Chytil ale také nespočet zlodějů a vypátral přes desítku pohřešovaných. Svého rozhodnutí jít k policii v žádném případě nelituje.

Snad každý v Budějcích zná jeho fotografie z jižních Čech. Jeho snímky získávají na Facebooku stovky lajků. Řeč není o nikom jiném, než o Budějčákovi, který si říká „Tomáši Fotím Nakaši“. Na kaši prý nefotí a z fotek bude i letos tvořit kalendář.