V minulém díle, který jsme nazvali „Pozor zhasínáme!“, jsme vás, milí čtenáři, informovali o kašně v parku Na Sadech, které se říká Ukradené volavky. Málokterý díl našeho seriálu vzbudil tolik reakcí od vás jako tento. Myslím, že v době úmorných veder, které nyní v našem městě zažíváme, se můžeme výjimečně ještě vrátit k této fontánce a otisknout několik reakcí čtenářů. Nejdříve bychom rádi citovali dopis od pana Radoslava Hlaváče: „Staral jsem se o provoz kašen, fontánek a pítek v Českých Budějovicích jako zaměstnanec vodohospodářské firmy. Volavky musely odletět ze Sadů někdy mezi lety 1993 a 1997. Na začátku devadesátých let si je ještě pamatuji, jak zdobily městský park.“

Současně s novým vlakovým nádražím byla na konci roku 1908 zařízena v přízemí hlavní budovy nádražní restaurace. Na pohlednici s poštovním razítkem roku 1913 se tato secesní restaurace představuje. Podle dobových místních listů to byla největší a nejelegantnější restaurační místnost ve městě. Míra elegantnosti se dost dobře změřit nedá, velikost ano, ale nejsou se údaje, jak velké byly ve městě jiné restaurace.

Telefonoval mi Milan Binder a už podle nadšeného hlasu jsem poznal, že se mu povedl nějaký zajímavý budějovický úlovek. Nemýlil jsem se. Vytáhl na mne Králíka, Františka Králíka, bývalého významného budějovického velkouzenáře a majitele nemovitostí. Jeden z jeho domů stál na náměstí a je znám pod názvem U Tří kohoutů. Pořád vám to nic neříká? Je to ten větší z domů, který tvoří Hotel Zvon. Pokud zvednete oči k jeho střeše, ještě dnes tam uvidíte reliéfy tří kohoutů. Dříve ale v tomto domě sídlila hospoda, která konkurovala vedlejšímu hostinci U Zvonu. František Králík si nechal postavit i dům v Žižkově ulici, kde měl malý krámek. Ve dvoře, kde jsou nyní prostory Vysoké školy evropských a regionálních studií, byla „bourárna masa“ a výrobna. Protože byl ale velkouzenář, tak své výrobky rozvážel do řeznictví po celém městě. Podívejte se na fotografie rodiny Králíků, které získal Milan Binder. Dýchne na vás doba uzenářsky minulá.

Původně jsme chtěli v dnešním díle představit největší protiatomový kryt ve městě, který se nachází pod Základní školou Máj II. Protože se ale jedná o tajné/netajné informace, musíme vyčkat, zda dostaneme oficiální povolení kryt navštívit, a co víc, i v něm fotografovat. Protože povolení nedorazilo včas, zaměříme se v dnešním díle na jinou zajímavost – na ptáky.

Je Velký pátek, blíží se patnáctá hodina, čas, kdy podle evangelií Ježíš Kristus na kříži zemřel a já sedím ve ztichlé škole a připravuji tento text. Velký pátek je den, který bychom měli věnovat rozjímání, přemýšlení a také dodržování přísného půstu. Protože dnešek je ze své povahy smutný, rozhodli jsme se s Milanem, že se zaměříme na dvě českobudějovické osobnosti, které již nejsou mezi námi. První osobností je páter Karel Loško, o kterém jsem poprvé slyšel teprve před několika málo dny a druhou je Růžena Švecová, která nedávno zemřela a kterou jste možná mnozí znali.