V dnešním díle se vrátíme ke smutnému dni, od kterého uteklo již téměř 75 let. Vrátíme se k náletu na České Budějovice, který provedla spojenecká vojska dne 24. března 1945. O samotném bombardování našeho města již bylo napsáno poměrně hodně článků, my se ale na tuto událost podíváme z trochu jiného pohledu. Nejdříve si ale shrňme fakta.

Senovážné náměstí se rozkládalo od Lannovky k Mlýnské stoce. Na pohlednici je zachycen prostor od Mlýnské stoky, která protéká dole vpravo, na opačnou stranu k muzeu. Plošně, historicky a výtvarně to Senovážné není. Bývala tam Rybní ulice, zvaná lidově Fiškostna, c. k policejní kasány, zeleninový trh a The Bio Royal. Seno se vážilo na Senovážném u městské váhy poblíž barokní sochy Panny Marie. Po roce 1990, když se tam zlikvidoval Lenin, se na rozdělení těchto dvou nesourodých prostorů vypracovaly různé studie, ale přednost dostalo parkoviště automobilů.

Vláda ve středu 31. ledna rozhodla o prohlášení dalších národních kulturních památek. V Jihočeském kraji jsou to poutní areály v táborských Klokotech s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a v Římově na Českobudějovicku s kostelem svatého Ducha a loretánskou kaplí.

Na pohlednici pořízení před rokem 1930 zachytil fotograf zákoutí města, kde se v klidu bílí, máchá a suší prádlo, zastaví se chlápek na kole a s druhým probírá, jak jde život. Pohlednice má název „Partie u zadního mlýna“. Asi autor pohlednice nebyl z Budějc.

Koldům, někdy říkáme nesprávně Koldom, je jeden z prvních panelových domů v Českých Budějovicích. Stohy papíru, diplomové práce, řada novinových článků už byly o tomto domě napsány. Když Milan Binder přišel s nápadem napsat o Koldomu, nechtělo se mi do toho. Nakonec jsme ale našli něco, o čem asi ještě nikdo nepsal.

Vždycky je smutné, pokud se rozdělí něco, co k sobě patří. Může se jednat o lidi, kteří chtějí být spolu a nemohou, nebo o věci, které k sobě historicky náleží a byly od sebe odděleny. I v Budějovicích máme jednu zapomenutou památku, která byla násilně rozdělena na dvě části.

Sousoší Kalvárie u vstupu na Piaristické náměstí je u Budějčáků velmi oblíbené. Především Adamova lebka v dolní části je už léta velmi opotřebovaná. Kdo na ni totiž sáhne, prý nebude ten den ve škole zkoušen. Dotek také nosí štěstí při maturitách, státních zkouškách a i dalších životních výzvách.

Mám dluh, jsem si ho vědom, a tak se s ním musím vypořádat. Před měsícem jsem v tomto sloupku popsal výzdobu kostela Panny Marie Růžencové v Žižkově ulici. V článku jsem zmínil Petra Lenze, zakladatele beuronské umělecké školy a Václava Klementa Petra, který stavbu kostela neúnavně prosazoval. A teď k tomu dluhu. Mám obavu, že až jednou na věčnosti potkám Viktora Foestera (1867 až 1915), tak mu budu těžko odpovídat na otázku: „Proč jste mne také nezmínil? Také jsem se zasloužil o Růženecký kostel.“ V dnešním dílu, musím tedy tuto chybu napravit a dluh smazat.

Pannu Marii Budějovickou, slavný obraz s patronkou města, zná asi každý. V současné době je originál uložen na českobudějovickém biskupství a veřejnost má možnost se s obrazem potěšit při významných událostech. Kopie obrazu je stále umístěna na hlavním oltáři v Kostele Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí.

Zlatokorunský klášter provoní od pátku desítky květinových vazeb. Květinová výstava se jmenuje S úctou k Madoně, a jak název napovídá, odkazuje k návratu vzácného gotického obrazu Zlatokorunské Madony zpět do kláštera.