Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. A jinak tomu není ani dnes, o posledním májovém čtvrtku. Historik Jan Schinko se v dalším pokračování této oblíbené pravidelné rubriky zaměřil na roh budějckých ulic Lidická a Mánesova. Stával tam hotel Modrá hvězda, dnes tam roste Administrativní centrum Piano.

V Alšově jihočeské galerii v zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou odstartovala vernisáž výstavu „Válečné plakáty 1914 – 1918“. Galerie chce výstavou připomenout zajímavou a opomíjenou stránku jednoho z největších světových konfliktů v dějinách lidstva – využití umění k válečné propagandě na plochách plakátů.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. Jan Schinko se v dalším pokračování této oblíbené pravidelné rubriky zaměřil na českobudějovické kašny. Na to, že Budějce obklopuje tolik vody a vůbec jsou metropolí kraje jihočeských rybníků, mají už jen jednu pořádnou kašnu.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. A jinak tomu není ani dnes, o posledním aprílovém čtvrtku. Historik Jan Schinko se v dalším pokračování této oblíbené pravidelné rubriky zaměřil na budějckou Divadelní ulici. Na ulici, ve které v roce 1934 vyrostl vysoký moderní dům zvaný Broukárna. Už za socialismu byla v přízemí Broukárny malá restaurace. Bylo to domácké prostředí, na rozdíl od Savoye. Chodili tam herci z divadla. A Karel Roden starší tam oslavoval narození Karla Rodena mladšího.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. Jan Schinko se v dalším pokračování této pravidelné rubriky zaměřil na budějcké Zátkovo nábřeží. Bydlel tam třeba městský kat a přímo na zahrádce jeho domu si hostinský Wendler zařídil letní restauraci. A stromům, které nábřeží zdobily, ale které byly před rokem 1928 pokáceny, lidé říkávali alej vzdechů.

Druhá světová válka přivedla i na naše území velké množství válečných zajatců, kteří zde byli většinou nasazeni na nejrůznější práce. S nekončící válkou narůstala stále více potřeba nahrazovat pracovní síly, které v podobě německých mužů musely nastoupit na frontu.

Ve dnech 25. a 26. listopadu vyroste v Českých Budějovicích nový kinosál. I když jen na dva dny. V koncertní síni Otakara Jeremiáše bude totiž probíhat Filmový festival ČERNÁ VĚŽ. Dnes si s námi pojďte udělat exkurz do filmové minulosti Českých Budějovic, kde se dozvíte, kam se do kin, lépe řečeno do biografů, chodilo dříve.

Za zvuku symfonické hudby od Ruperta–Gregsona Williamse k filmu začínám psát tuto recenzi, zatímco se mi v uších mísí jednotlivé tóny s duněním dělostřeleckých granátů a výstřelů z okinawského Hacksaw Ridge. Ač už od shlédnutí filmu uběhlo pár hodin, stále mám některé scény živě v paměti, a dlouho mít budu…

Na snímku pořízeném v květnu 1959 je zachycena část poutě na Krumlovských alejích, které se nacházely a stále nacházejí, i když jejich zvuk jako promenády, koncertů, poutí a ohňostrojů poněkud poklesl, na levém břehu Malše a pokračují na pravém břehu Vltavy proti proudu k mostu u vodárny. Tradice koncertů a lidových slavností na alejích souvisí s rozhodnutí radnice v roce 1910 přeložit sem koncerty a veselice, které se do toho času konaly na sadech v okolí Besedy.

Netradičně v pátek je na pořadu dne další díl seriálu Drbna historička. Jan Schinko se zaměřil na původní Ferdinandové kasárny, jejích základní kápen byl položen v první polovině 19. století.