Přijdu si takhle na oběd domů z práce a v obýváku se nachází několik roztrhaných knížek. Tituly, které Kambodža prolistovala, se válely před knihovničkou, ale většina z nich byla ještě v pohodě čitelná. Takže jsem Kamině vynadal, že takhle se s krásnou literaturou nezachází, cáry papíru jsem vyhodil a salátová vydání knih schoval zpátky do knihovničky.

Lidi se mě docela často ptají, co je vlastně Kambodža za rasu. Jelikož jsme si pro ni byli u městských policajtů ve Šternberku, moc nevím, co se z ní vyklube, ale pro lidi mám pár teorií, které jim předkládám podle toho, jak jsou mi sympatičtí.

Kambodža má už něco přes půl roku. Dávno přestala být tím roztomilým štěndem, za kterým se na ulici otočil úplně každej a myslím, že s ní trochu začíná mlátit puberta.

Písečtí kriminalisté řeší případ podezření z týrání bezmála ročního štěněte křížence, kterého měl jeho majitel fyzicky trestat na balkoně svého bytu. Na místo vyjížděli městští strážníci a písečtí policisté, kteří v bytě nalezli zraněného psa. Jeho stav byl natolik vážný, že ho musel veterinář uspat.

Posledních deset týdnů jsem s Kambodžou chodil do školy. Měla různý předměty jako třeba sedni, ke mně, přines, nesmiš si brat pamlsek ze země, ignoruj ten pamlsek a poslouchej mě, a tak dále. Deset týdnů je za námi, Kambodža vystudovala a zúčastnila se slavnostní promoce.

Chtěl jsem vám naordinovat další várku milého lehkého čtení o krásné mladé fence Kambodži, která je velice roztomilá. Je ještě nevycválaná a člověk má tendenci odpouštět jí chyby a nešvary. Dneska mě ale naštvala, takže jsem ji zmlátil, až jí vypadl zub.

Kambodža je už velké děvče. Roste jako z vody, má za sebou už všechna očkování a pan doktor nám při posledním očkování nabízel psí známku v hodnotě čtyřiceti korun, kterou jsme mohli mít, pokud bychom zaplatili čtyřicet korun. Jelikož jsem člověk spořivý a mám pod čepicí, nabídku pana doktora jsem odmítl a fikaně jsem si řekl, že raději nechám někde vyrobit krásnou psí známku, kde bude vše potřebné srozumitelně napsáno.

Psí zápasy sleduju od té doby, co jsem si pořídil štěně fakt hodně často. Vypuknou většinou tehdy, když k nám přijde někdo se psem nebo když potkáme nějakého psa v parku. Je to vždycky neskonale krutá podívaná. Takové psí zápasy jsou skvělým zpestřením například nečekané návštěvy. Nemusím pouštět žádnou hudbu nebo dokonce televizi, stačí jen sledovat, jak si psi jdou po tepnách a případně přijímat sázky.

Minulej víkend jsme si řekli, že si uděláme výlet na nějaký pěkný místo, kde se můžou lidi projít a pséčci proběhnout. Nebo naopak, prostě jak kdo chce. Sestava výletníků byla následující. Kuba, se kterým píšu pro Drbnu, jeho čuba Samantha, moje Terka, naše štěněcí čuba Kambodža a já.

Týrané štěně Marley je stabilizované. Stále se ale zotavuje ze zranění, která mu způsobil jeho čtyřiadvacetiletý majitel Jakub. Ten se podle veterinární ordinace, která se o pejska stará, zavázal k zaplacení veškerých výdajů za léčbu. Lidé v Prachaticích vyrazí společně venčit psy, aby malé štěně podpořili.