Nedostatek potravin a jiného zboží se po válce v nové Československé republice odstraňoval pomalu. Po 28. říjnu 1918 se hlavně slavilo. Nenáviděné Rakousko, které způsobilo v každé obci a skoro v každé rodině nesmyslnou (z pohledu Rakouska asi smyslnou) válkou ztráty na životech, bylo najednou pryč a na úřadech se mluvilo česky. V nabyté svobodě chtěl najednou každý obchodovat a mít peníze. František Rada vzpomínal, že když někdo někde zvolal „Mám!“, hned se ozvalo „Koupím!“

Podle nejstaršího policejního „Seznamu zde místně se nacházejících automobilů a motocyklů“ z prosince 1919 se ve městě nacházelo 31 automobilů a 16 motocyklů. Počet rychle rostl tak, že pro přehlednost se uvádí, že ve 20. letech 20. století jezdilo ve městě plus mínus 200 automobilů. Postupně si automobily dělaly v ulicích, co chtěly. Nebyly velké havárie, většinou jen takové šťouchy, nebo auto jedné firmy spadlo do Mlýnské stoky, ale radnice musela rychlost omezit.

Po 28. říjnu 1918 setrvávaly v nové Československé republice rakouské zákony. Aby to mělo právní rámec, vydal se první zákon, kterým se převzaly rakouské normy a pak postupně 18 nových zákonů. Ve stavebníci platily dlouho staré c. k. zákony. Zprvu to nevadilo, poněvadž hned po Velké válce se nestavělo. Nebyl materiál, chyběli lidi (v každé obci je pomník padlým).

Pivo a právovárečníci mají ve městě svou historii možná hned od roku 1265, kdy se město založilo. Přistěhovali se měšťané z Bavor a Rakouska a řemeslníci z Čéčových Budivojovic a jistě něco pili. Během 1. světové války a krátce poté spotřeba piva ve městě poklesla, ale již v roce 1928 dosáhly oba naše pivovary předválečný výstav, který dále navyšovaly. Měšťanský pivovar měl výstav 110 547 hl., Budvar 214 633 hl. Vedle toho se pilo Protivínské, Třeboňské a Plzeňské.

Budějcká Drbna přináší třetí díl seriálu, který vznikl ve spolupráci s historikem Janem Schinkem u příležitosti stoletého výročí republiky. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály? Nyní se zaměříme módu.