MĚSTO PŘED STO: Pivovarnictví má v Budějcích dlouholetou tradici
Pivo a právovárečníci mají ve městě svou historii možná hned od roku 1265, kdy se město založilo. Přistěhovali se měšťané z Bavor a Rakouska a řemeslníci z Čéčových Budivojovic a jistě něco pili. Během 1. světové války a krátce poté spotřeba piva ve městě poklesla, ale již v roce 1928 dosáhly oba naše pivovary předválečný výstav, který dále navyšovaly. Měšťanský pivovar měl výstav 110 547 hl., Budvar 214 633 hl. Vedle toho se pilo Protivínské, Třeboňské a Plzeňské.
U piva v restauraci U Volbrechtů v Kněžské ulici vznikla první česká správa města po rozpadu c. k. Není přímo doloženo, kdo z aktérů kolik piva vypil, ale lze předpokládat, že víno asi nepili. Dne 25. října 1918 založili odvážní pánové zastupující šest politických stran (jsou jmenovitě uvedeni na pamětní desce) komité pro převzetí správy města. To ještě vyhráno nebylo, všude ještě byly rakouské orlice. Až dne 28. října 1918 dostal poštovní úředník František Miroslav Čapek telegraficky zprávu z Prahy, že byla ustanovena Československá republika. Vzal rakouskou orlici a vyhodil ji z okna staré pošty na náměstí.
Odpoledne 28. října 1918 v 17. hod. U Volbrechtů se komité transformovalo na Národní výbor. Pilo se jistě zase pivo. Ve vnitřním městě a na předměstích bylo 167 hostinských živností, zatímco vináren jen osm. Při pivě se oslavovala nová republika tak, že se začala propagovat abstinence. Začalo se totiž více oslavovat než pracovat. V květnu 1922 uveřejnil časopis Kvas závěry z vlastního průzkumu pití piva:
„Současný abstinentismu je přemrštěný. Pivo patří k nápojům lihově nejslabším a zdravotně k nepostradatelným. I vážná lékařská věda praví, že pití piva má cenné zdravotní prospěšné účinky.“ (Následoval chemický rozbor piva a jak působí různé složky na zdraví trávicího traktu atd.) Podobně argumentovali vinaři o vínu a kavárny o kávě. Navíc v roce 1922 byl v Hroznové ulici založen kabaret Rokoko s americkým barem a kabaret Corso, kde převládal tvrdší alkohol.
Proti pivu vystupovaly zejména školské výbory, osvětové besedy, okrašlovací spolek a dámské spolky. V zakouřených hospodách Vlčí jáma a Mikado v Biskupské ulici se pivaři často rvali a hráli hazardní hry. Policie to nestačila uhlídat. Ono to však nebylo pivem. V Americe např. zakázali alkohol absolutně, ale pak ho zase povolili. Oba naše pivovary oznámily, že chtějí, aby se pivo pilo pro potěšení dva až tři půllitry denně. V místních listech se vedla o pivu polemika. Konzervativní Jihočeské listy pivo v přiměřeném množství doporučovaly.
V roce 1933 vysvětlil známý odborník na pivo Ing. Karel Andrlík, co je dobré pivo: „Dobré pivo má býti jasné, jiskrné barvy, čisté, řízné a silně pěnící. Pěna má býti nejen hustá, ale i trvanlivá tak, aby na stěnách sklenice zanechala stopy. Každé napití na sklenici zaznamenáno zůstává. Chuť má býti příjemná. Pivo chutná nejlépe má-li teplotu čerstvé studené vody, to je 6 až 10°C. Pivo podchlazené se kalí, teplé chutná zvětrale. Dobré pivo má vydržeti ve sklenici 24 hodin, aniž se zakalí.“
Léta dvacátá byla hektická, všechno bylo nové československé, založilo se množství spolků a skoro vždy se to projednalo, sepsalo a ustanovilo v klubovnách hospod. Pivo v tom roli hrálo. Ale je zajímavé, že když už to bylo hotové, připilo se slavnostně vínem. Sláva připadla vínu.
