Mám dluh, jsem si ho vědom, a tak se s ním musím vypořádat. Před měsícem jsem v tomto sloupku popsal výzdobu kostela Panny Marie Růžencové v Žižkově ulici. V článku jsem zmínil Petra Lenze, zakladatele beuronské umělecké školy a Václava Klementa Petra, který stavbu kostela neúnavně prosazoval. A teď k tomu dluhu. Mám obavu, že až jednou na věčnosti potkám Viktora Foestera (1867 až 1915), tak mu budu těžko odpovídat na otázku: „Proč jste mne také nezmínil? Také jsem se zasloužil o Růženecký kostel.“ V dnešním dílu, musím tedy tuto chybu napravit a dluh smazat.

Kostel Panny Marie Růžencové – pro někoho jen jeden z dalších kostelů v Českých Budějovicích, pro jiného, například pro mne, jedinečný sakrální prostor, kde se duchovno schází s barevností, veselostí a optimismem. Osobně neznám moc podobných míst u nás ve městě. Vlastně jenom jedno – studentský kostel svaté Rodiny u Biskupského gymnázia. Tam se nedávná oprava a přestavba také velmi povedla.