V dnešním dílu Drbny historičky se Jan Schinko zaměřil na Senovážné náměstí. Jaké s ním byly plán? Proč se Mlýnské stoce říká stoka? Proč bylo v plánu její zakrytí, a co mělo vzniknout v jejím okolí? I to se dozvíte v dnešním textu.

Co myslíte, které budějovické náměstí nejčastěji slyšelo následující text? Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít podle pionýrských zákonů, abych byl dobrým občanem své milované země, Československé socialistické republiky, a svým jednáním chránit čest pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. A jinak tomu není ani dnes. Historik Jan Schinko se v dalším pokračování tohoto oblíbeného seriálu zaměřil na rok 1968. Tedy konkrétněji, na jaro 1968.

Senovážné náměstí se rozkládalo od Lannovky k Mlýnské stoce. Na pohlednici je zachycen prostor od Mlýnské stoky, která protéká dole vpravo, na opačnou stranu k muzeu. Plošně, historicky a výtvarně to Senovážné není. Bývala tam Rybní ulice, zvaná lidově Fiškostna, c. k policejní kasány, zeleninový trh a The Bio Royal. Seno se vážilo na Senovážném u městské váhy poblíž barokní sochy Panny Marie. Po roce 1990, když se tam zlikvidoval Lenin, se na rozdělení těchto dvou nesourodých prostorů vypracovaly různé studie, ale přednost dostalo parkoviště automobilů.

Na snímku z doby tramvajové jede tramvaj linky „P“ po Pražské od Nerudovy ulice do města. Nebýt vlevo polosuchého stromu, vypadala Pražská v tomto úseku v zeleni stromů a koloritu tramvaje svěže. Tramvaj má označení „P“, což znamenalo Pražské předměstí. Na rozdíl od „L“ Linecké předměstí. Nezjištěný nervózní cestující, který nestíhal, se nelichotivě vyjádřil, že písmeno „P“ znamená „Pomalu“ a „L“ to samé, tedy „Langsam“. Dodnes se to o tramvajích – elektrikách traduje.

Většina fotografů se od konce 19. století zabývala panoramatem města od západu, na kterém vyniká gotický komplex kláštera. Fotit panorama od východu a jihovýchodu jim asi připadalo méně hodnotné.

Ve své pravidelné rubrice Drbna historička se Jan Schinko tentokrát věnuje hotelu Zvon. Ten na začátku ruské okupace po 21. srpnu 1968 lákal k opravdu pestré lidové tvořivosti. Hotel Zvon například oslovil Brežněva, že se neučil, neučil a neučil.

Už tradičně patří ke čtvrtku, ačkoliv je státní svátek, pohled do budějcké historie. Ani tentokrát tak nechybí další díl Drbny historičky. Jan Schinko se podíval na to, jak to bylo v současné krajské metropoli s muzeem.

Mlýnská stoka začíná svou pouť Českými Budějovicemi nad Velkým jezem, kdy se odděluje od řeky Malše. Při své cestě obtéká hranice historického středověkého vnitřního města a svoji pouť končí nad Dlouhým mostem, kde se vlévá do Vltavy. Mlýnská stoka je celkem dlouhá 3,4 kilometru. Do podzemí se tok vnořuje před kulturním domem Metropol a vynořuje se přibližně po 200 metrech u kostela Sv. rodiny poblíž hlavní pošty.

Zajímavá diskuse o tom, zda byl, nebo nebyl ostrov na Senovážném náměstí, přinutila historika Jana Schinka připravit na toto téma další díl Drbny historičky. Z dostupných údajů i dobové pohlednice lze potvrdit, že takový ostrov opravdu existoval.