Kontroly Inspektorátu práce jsou důležitá instituce a neměly by se zneužívat k politické agitaci. Už vůbec ne salónním intelektuálem.

Kauza poslance Dominika Feriho otevřela otázku, zda by se politici a vůbec veřejně činní lidé měli třást před justicí více než ti ostatní. Měli, a měli by s vědomím této skutečnosti už do politiky jít.

Co nás čeká poté, co se alespoň dílčím způsobem vypořádáme s koronavirem? Bude to krize, nebo růst? Názory ekonomů se liší, pohledem personálních oddělení je zatím důvod k optimismu.

„Na chudobu je nutná přísnost,“ říká klasik a zdá se, že mu poslední dobou začínají přitakávat také někteří odborníci. Tato představa ale pramení z nepochopení, omylu a takřka vždy se obrátí proti tomu, kdo ji prosazuje.

Cesta do pekla je vydlážděna dobrými úmysly, a i ten nejlépe myšlený nápad se může snadno zvrhnout. Bohužel, právě toho jsme dnes svědky, pokud jde o informování o pandemii.

Lidé milují reality show a neváhají je nejen sledovat, ale také o nich diskutovat na internetu i v životě. Pro mnohé je ale ztráta soukromí, zdá se, cestou k penězům. Má to smysl a neztrácíme tím více, než získáváme?

Dávat lidem, kteří budou očkováni proti koronaviru výhody v podobě možnosti účastnit se kulturních akcí anebo navštěvovat restaurace je možná epidemiologicky lákavé, ale viděno všemi ostatními společenskými měřítky je to špatně.

Uvolňování protiepidemických opatření vzbuzuje emoce. Zatímco ti, kterých se osobně dotýkají volají po jejich brzkém konci, mnoho lidí se bojí a odborníků poukazuje na rizika. Vláda ale rozvolňovat musí, a to i kdyby nechtěla.