Před patnácti lety to byly hotové hody... Tedy alespoň pro herní maniaky, kteří se vyžívali ve 2. světové válce. Sotva dohráli parádní Return To Castle Wolfenstein, už se na ně valila ještě epičtější záležitost - Medal Of Honor: Allied Assault, dnes naprostá akční klasika.

Za zvuku symfonické hudby od Ruperta–Gregsona Williamse k filmu začínám psát tuto recenzi, zatímco se mi v uších mísí jednotlivé tóny s duněním dělostřeleckých granátů a výstřelů z okinawského Hacksaw Ridge. Ač už od shlédnutí filmu uběhlo pár hodin, stále mám některé scény živě v paměti, a dlouho mít budu…

Také máte pocit, že od dob filmů Tenká červená linie, Zachraňte vojína Ryana a Černý jestřáb sestřelen tvůrci válečných bijáků tak trošku tápají? Jako by na tento triumvirát nedokázali navázat, respektive se o to raději ani nepokoušeli...

Vypadalo to skutečně velkolepě. Zajímavé a nepříliš známé téma, vynikající trailer, poměrně masivní reklama, sympatické herecké složení... Mohl to být film roku! Ale bohužel...