Černobyl znají všichni, Bhopál málokdo
Na Temelíně pracuje dvacet let. Je jeden z mála lidí v České republice, který má licenci na řízení jaderného bloku. Vedle operátorů ho poslouchají i stovky studentů. Řeč je o Václavu Havlíčkovi, který je vedoucím druhého temelínského bloku. V pondělí 21. září od 10:00 bude přesně po tisící besedovat se studenty. Jubilejní beseda se uskuteční na Vyšší odborné škole a Střední škole v Českých Budějovicích v ulici Emy Destinové.
Na besedy ve svém volném čase jezdí už patnáct let. Ročně zvládne v průměru osmdesát besed. „Jezdíme po celé republice. Od Aše až po Ostravu. Vzdálenost není problém, prostě jedeme tam, kde je zájem,“ říká čtyřiačtyřicetiletý inženýr z Temelína.
Jak sám říká, besedy nejsou o přesvědčování, že je jaderná energetika nejlepší. „Jsou o diskuzi o všech možnostech výroby elektřiny, jejich výhodách a nevýhodách. A v tomto směru má každý jiné preference. Je to jako s auty. Někdo dává přednost dieselům, jiný benzínům a někteří elektromobilům. A přitom většina z nás chce bezpečné, spolehlivé a ekonomické vozidlo,“ srovnává Havlíček.
I když je devadesátiminutová beseda hlavně o energetickém mixu, tak největší zájem studentů je o jadernou energetiku. „Je to logické. Jádro je stále nejsledovanějším a nejdiskutovanějším zdrojem. Bavíme se o bezpečnosti, rizicích, ochraně, ale i třeba budoucnosti energetiky,“ představuje náplň besed.
Když se zeptá na Černobyl, přihlásí se všichni. Při dotazu na Bhopál je klid. „Černobyl byl velký malér. Z hlediska dopadů na obyvatelstvo byla havárie chemické továrny v Indii dva roky před Černobylem mnohonásobně horší. Ani jedna havárie nebyla důvodem pro konec obou odvětví. To bychom museli také přestat létat letadly nebo jezdit auty. Doba je spojená s riziky a ty je potřeba minimalizovat,“ vysvětluje Havlíček během besed studentům.
Podle Havlíčka je jádro aktuálně důležité, ale v budoucnu by mohlo mít lidstvo lepší možnosti pro výrobu elektřiny. „Příkladem je jaderná fúze, což je opak jaderného štěpení. Jde o stejnou chemickou reakci, která již miliardy let běží na slunci. Bohužel naše civilizace neumí vytvořit takové podmínky, při kterých bychom atomy vodíky dokázali spojit. Než se tak stane, tak musíme využívat to, co je,“ uzavírá Havlíček.
