Doma má dva čtyřnohé medailisty. Úspěch v dostihu je jen třešinka na dortu, říká Lucie Havlová

Letos v září jsi byla na světovém dostihovém šampionátu v Německu, odkud jsi přivezla hned dvě medaile. Jak moc velký úspěch to pro tebe je? 
Mistrovství světa se nepořádá každý rok a bylo vrcholem sezóny 2025. Tak to byl pro mě určitě velký úspěch. I když starší Peru má již za sebou pěknou řádku vyhraných dostihů. Klipík svou kariéru teprve začíná. Na MS každý z mých psů běžel v jiné kategorii. Peru skončil druhý a Klip se umístil na třetím místě. Klip byl jedno velké překvapení, v jeho kategorii byla konkurence opravdu veliká. A Peruánovi zase vítězství uteklo o pouhých 8 setin vteřiny. Takže ano, byl to výborný výkon od obou mých závodníků. 

Jak náročný závod to byl?  
Všechny dostihové dráhy mají téměř stejné parametry, tedy i náročnost. Whippet běhá nejčastěji na vzdálenost +- 350 m. Dráha má tvar oválu a povrch je buď travnatý nebo pískový.  Rozdíl v náročnosti může ovlivnit pouze počasí, pokud moc prší, je písek hluboký a těžký. Dalo by se tedy říct, že obtížnost dostihu posuzujeme podle počtu startujících psů. Whippet běží rychlostí kolem 60 km/h a o účasti ve finále rozhodují setiny, někdy tisíciny vteřiny. Fascinující je, že pes musí být schopen jednat sám, nesedí na něm žádný jezdec jako na dostihovém koni, on sám musí vyhodnotit situaci, najít si pozici, skulinu kudy jít dopředu, nesmí se bát jít do kontaktu s ostatními psi, to vše musí umět v té velké rychlosti řešit. Velmi důležitý je také samotný start z boxu, ten musí být raketový, protože každé zaváhání se těžko dohání. Dostih na MS byl vypsán jako váhový, to znamená, že psi byli rozděleni podle pohlaví a váhy. Pár dní před konáním akce byla zveřejněna jména účastníků, ale přesné rozdělení jsme znali až po přejímce a zvážení všech účastníků v den dostihu.  

Byla tam velká konkurence? 
Peruán měl 14 soupeřů a Klip 28. Všichni absolvovali 2 rozběhy a nejrychlejších 6 z každé kategorie postupovalo do finále. Já prožívám každý dostih, ale tohle bylo nějak jiné. Celý den to byla jedna velká emoční vlna. Peruánovi se první rozběh nepovedl, dostal se do kolize se soupeřem a výsledný čas byl pomalý. Doufala jsem, že druhým rozběhem si čas vylepší, což se naštěstí povedlo a do finále postoupil se třetím nejrychlejším časem. Ve finále výborně odstartoval a dařilo se mu držet přední pozici, ale v cílové rovince pak podlehl o pár setin soupeři.  

Klip měl výborný už první rozběh, ale čas stačil pouze na deváté místo, tedy bez finále. Spočítala jsem si, že pro postup by si čas musel vylepšit o 4 desetiny, to znamená překonat svůj osobní rekord na této dráze. A ono se to povedlo! Klip nastoupil do finálové šestky. Finále bylo velké drama, Klipík výborně odstartoval a našel skulinku na vnitřku dráhy a běžel dopředu, on obvykle běhá venkem, takže tento manévr byl od něj nečekaný. Do cílové rovinky doběhl jako třetí. Nemohla jsem tomu uvěřit, oba moji psi tak mají medailové pozice na MS.  

Jak vůbec vypadá příprava na takové závody? 
Začínáme trénovat 6 týdnů před prvním dostihem, který bývá začátkem dubna, naše dostihová sezóna probíhá od dubna do října. Listopad až březen je zimní pauza a odpočinek. Asi před 3 lety jsem se zúčastnila dostihového semináře v Německu, kde jsem se seznámila s metodou přípravy na dostihy založenou na sprintových trénincích. Aplikuji ji na svých psech a tento způsob tréninku nám vyhovuje. Podstatou je intervalový trénink. Střídá se síla, rychlost, vytrvalost. Síla spočívá v tom, že běháme krátké sprinty do kopce, cca 30 m. Rychlost trénujeme kratšími sprinty na 20 metrů, zde ke startu používám startovní box. Pauzy mezi běhy jsou krátké, cca do 3 minut. Vytrvalost už znamená sprint na delší vzdálenost, osvědčilo se mi 100–250 m, ve třech bězích s 15 min pauzou. Protože nemám naviják, jednoduše používám leteckou gumu, na které je přivázána králičí kůže a guma ji vystřelí. Pes za ní vyrazí a uloví ji. To je základ našeho tréninku a takto trénujeme asi 3x týdně, v sezóně se pak trénink upravuje podle termínu dostihu. Já mám ráda tréninkové plány a trénink si rozepisuji přesně k termínu dostihu, vše si zapisuji do excelové tabulky, včetně výsledků a dojmů z dostihu. Pravidelně psy vážím, to si tam také zapisuji… i návštěvy fyzioterapeuta, prostě vše. Pak si můžu vše zpětně zhodnotit. 

Přiblížila bys nám trochu rasu pejsků, se kterými závodíš? Proč sis vybrala zrovna je? 
Whippet patří do FCI skupiny X. chrti. Plemeno bylo vyšlechtěno v Anglii a cílem bylo vyšlechtit psa menšího, než je greyhound, a přesto s podobným vzhledem. Původně ho používali rolníci k lovu králíků a drobné zvěře, později s ním začali i závodit a říkalo se mu dostihový kůň chudých. Whippet je veselý, milý pes, má jemnou a citlivou povahu.  Také je velmi kontaktní a mazlivý. Většina má potřebu se tulit, ať už mezi sebou anebo k člověku. Je inteligentní, učenlivý, má rád pohyb, ale není blázen jako je třeba teriér. Říká se, že chrt buď běží nebo leží.  A to je velice výstižné, oni venku rádi běhají, ale doma jsou velcí lenoši, většinu dne prospí zachumlaní do deky. Jsou to ale také vášniví lovci, loví vše, co se hýbe. Proto je třeba dávat pozor, kde whippeta pustíte na volno, někteří majitelé je raději nepouští z vodítka vůbec.  

Dostala jsem se k nim úplně nevinně. Hledala jsem nenáročného, středně velkého pejska, aby moc nelínal a byl sportovec. Shodou náhod si ve stejném domě pořídila whippeta kamarádka. Znala jsem ho tedy od malinka a moc se mi líbil. Původně to měl být „jen“ domácí mazlíček, ale pejsek mi otevřel pro mě zcela nový svět, svět chrtích dostihů a všech nadšenců, co se kolem nich pohybují. Jsem aktivní člověk, co od dětství jezdí na koni a sportuje, ale časem mě tento svět pohltil tak, že jsem své volnočasové priority zpřeházela a na prvním místě byl najednou pes a dostihy. A to platí dodnes. 

Jak ses vlastně k závodění vůbec dostala? 
K tomuto plemeni dostihy patří, takže to bylo úplně přirozené. Je to krásný, adrenalinový sport. Ten pocit, když se psem čekáte v padoccku na start, cítíte, jak mu buší srdce a těší se, že poběží…to je prostě něco. 

Čekají vás nějaké další závody? A jaké máte plány do budoucna? 
Po MS jsme běželi ještě jeden prestižní dostih, a to Revanche WM – tedy odplatu mistrovství světa. Zde se také sešla velká konkurence a Klipík potvrdil své kvality a doběhl druhý. Je to opravdu velký úspěch umístit se na těchto dvou dostizích na bedně. Měla jsem obrovskou radost. Peru skončil na 7. místě, což je také velice pěkné. Nyní máme zimní pauzu. Pejsci mají volno a chodíme na dlouhé procházky, žádné tréninky. Jinak dostihové plány do budoucna mám vlastně pořád stejné. Psy co nejlépe připravit a dát jim maximum péče. Úspěch v dostihu je pak už jen třešinka na dortu. Mám ráda to všechno trénování a přípravu okolo.  Za celou sezónu absolvujeme kolem deseti dostihů.