Potápěči na Orlíku prozkoumali zatopený statek, v oknech na ně čekali sumci

Orlická přehrada v těchto měsících ukazuje svou nezvyklou tvář. Hladina vody je přibližně o 15 metrů níže než obvykle a spolu s místy, která se znovu objevují nad hladinou, se mění také možnosti pro potápěče. Některé zatopené lokality se totiž dostávají do hloubek, které jsou výrazně dostupnější než za běžného stavu.

Této nestandartní situace využili potápěči Ondřej Skála a Tomáš Lev, kteří se vydali prozkoumat lokalitu Struhy u Trhovek. Jejich hlavním cílem byl zatopený statek, který se při běžné hladině nachází přibližně v hloubce 30 až 35 metrů. Nyní leží zhruba v 20 metrech.

„Orlická přehrada nabízí mnoho krásných lokalit, obzvlášť mnoho vesnic a budov statků. Po výstavbě přehrady a naplnění Orlické přehrady tady pod hladinou zůstaly i samotné příběhy lidí, kteří zde kdysi žili a měli zde své domovy,“ popisuje jeden z potápěčů Tomáš Lev.

Starý statek dnes patří rybám

Pro potápěče nejde jen o obyčejný ponor k zajímavému objektu. Zatopené stavby jsou podle nich připomínkou krajiny a života, který zanikl po vybudování Vltavské kaskády.

„Při každé návštěvě zatopeného stavení nebo vesnice si uvědomím, že zde kdysi žili lidé, starali se o svá pole a statky, dokud nebyli přesunuti kvůli výstavbě Vltavské kaskády. Představuji si jejich příběhy a v mysli si představuji, jak zde žili,“ říká Lev.

Statek Struhy přitom není pro zkušenější potápěče neznámým místem. O jeho existenci věděli ze starých záznamů a map a při běžné hladině ho už několikrát navštívili. Tentokrát ale bylo jeho hledání poněkud netradiční.

Pod hladinou se přitom dochovalo překvapivě mnoho. Statek i přilehlá stodola mají zachované obvodové zdi, štíty a v některých oknech dokonce skleněné tabule. Z někdejšího lidského obydlí je dnes ale svět, ve kterém mají své obyvatele jiné druhy.

„Z oken na vás už koukají jiní obyvatelé. Na nás čekal krásný sumec a na zahradě se místo dětí proháněli candáti,“ říká Lev.

V okně čekal metrový sumec

Právě setkání s rybami patřilo k zajímavým momentům ponoru. Druhý z potápěčů Ondřej Skála osobně pozoroval dva sumce. Větší z nich mohl podle něj měřit téměř 1,5 metru, menší měl přibližně metr a potápěči ho našli přímo u statku. „Ten menší na nás čekal na statku, krásně ležel v jednom z oken,“ popisuje Skála.

Sumci ostatně k tajemné atmosféře Orlíku neodmyslitelně patří. Mezi rybáři a potápěči se tradují legendy o obrovských jedincích, kteří mají v přehradách dosahovat téměř neuvěřitelných rozměrů.

„Legendy praví, že na dně Orlické i Slapské přehrady jsou sumci o velikosti osobního auta,“ směje se Lev. „Teď nevím, jestli tuto legendu přiživovat, protože má své tajemné kouzlo, ale pravdou je, že jsou velcí,“ doplňuje. 

Kromě sumců potápěči v Orlíku běžně potkávají candáty, okouny, kapry, úhoře nebo říční mušle. Mezi méně obvyklé návštěvníky podle něj patří také užovky.

Špatná viditelnost

Ponor trval přibližně hodinu a půl. Dvojice dosáhla hloubky kolem 20 až 21 metrů, většinu času se ale pohybovala mezi osmi a dvanácti metry. Teplota vody u dna se pohybovala kolem 19 stupňů Celsia. Viditelnost ovšem nebyla taková, jakou potápěči očekávali.

„Viditelnost jsme očekávali lepší. Měli jsme informaci, že dále po proudu byla týden předtím až tři metry. Při našem ponoru panovaly podmínky od 0,5 do jednoho metru,“ říká Skála.

Podle Lva byla viditelnost proměnlivá podle hloubky. „Místy jsme si sotva viděli na ruku, ale třeba konkrétně přímo u statku byla viditelnost o něco lepší a odhaduji, že 1 až 1,5 metru mohlo být vidět.“

Lepší podmínky přitom mohou přijít v jinou část roku. V chladnějších měsících a na jaře může být podle něj viditelnost na Orlíku výrazně lepší, místy podle potápěčů dosahuje pěti až osmi metrů.

O 15 metrů nižší hladina mění pravidla

Právě hloubka je ale hlavním důvodem, proč je současný stav pro potápěče zajímavý. Lokalita Struhy, která běžně leží v hloubce kolem 30 až 35 metrů, je nyní přibližně o 15 metrů blíže hladině.

„Při normální úrovni hladiny přehrady nám to poskytuje zhruba 20 minut v bezdekompresním režimu. Nyní se lokalita nachází přibližně ve 20 metrech, takže jsme zde mohli strávit krásných 40 minut, aniž bychom naše tkáně přesytili přebytečným dusíkem,“ vysvětluje Lev.

Snížená hladina tak zpřístupňuje některá místa i potápěčům, kteří by se k nim za normálního stavu dostávali jen v rámci náročnějších ponorů.

„Určitě je to skvělá příležitost,“ říká Lev. „Lokality jsou nyní hloubkově dostupnější, ale nepodceňujte přípravu, výcvik a dodržujte bezpečnostní postupy,“ upozorňuje. 

Další cíl: Kostel Těchnice

Dvojice se na Orlík hodlá vrátit. Jedním z největších lákadel je pro ně kostel v zatopené obci Těchnice. Za běžné hladiny se jeho věž nachází přibližně ve 40 metrech a dno kolem 58 metrů. To už znamená hloubky dalece přesahující hranice běžného rekreačního potápění. Současný pokles hladiny ale činí objekt mnohem přístupnější.

Lev dodává, že právě podobné lokality ukazují, jak výrazně může současná situace možnosti potápění změnit. Zároveň ale upozorňuje, že nižší hladina neznamená automaticky jednodušší ponor. Přístup k vodě je kvůli strmějším břehům a bahnu náročnější a potápěči musí počítat také s horší viditelností a množstvím rybářského vybavení pod hladinou.